Stovky supů číhají, až José Ramón rozhází po zemi mrtvolky králíků, a pak se na ně zuřivě vrhají. Buďte vítáni v "supím hotelu" ve Španělsku. José Ramón (57) Moragrega, námořník na penzi milující mrchožrouty, se svým kolečkem tentýž rituál opakuje každé ráno už 21 let, píše agentura AFP.
Avšak jeho hotel pod širým nebem nedaleko Valderrobres v aragonských horách na
východě Španělska, s napajedly a hřady, neměl vždy takový úspěch jako dnes, kdy v příznivých dnech přilétává 400 až 500 supů.
"Trvalo to tři roky, než se supi začali k potravě slétat," svěřuje se milovník přírody. Několik metrů od obrovského žlabu stojí dvě observatoře vyhrazené veřejnosti.
"Na počátku to bylo jako hra. Ráno jsem jim dával žrádlo a večer jsem ho sbíral. Když přišli první, začalo se mi to opravdu líbit," dodává José Ramón, který si sám říká "supí muž".
"Tenhle dobrý nápad má opravdu úspěch a správu to nic nestojí," ujišťuje Estéban La Torre Abella, příslušník lesní stráže v Aragonii.
"Pro úřady to je dokonce příklad. Jeho krmítka jsou pětihvězdičková," zdůrazňuje. Jídelníček je ovšem poněkud jednotvárný: denně jsou na něm králíci. Sto až dvě stě, kteří buďto uhynou při transportu, nebo je José Ramón kupuje na jatkách. Supi se s nimi vypořádají za půl hodinky.
Supi, z nichž 80 procent evropských druhů žije ve Španělsku, jsou velmi citliví, prohlašuje Estéban.
"Během jednoho měsíce může zaniknout celá kolonie. Populace supů se v posledních letech zvýšila, částečně také díky zvýšené možnosti obživy, ale z tohoto regionu téměř vymizeli už v 70. letech," říká.
Ohroženi jsou zejména proto, že se živí mrtvolami zvířat, které otráví farmáři snažící se zbavit lišek.
"Jediným nepřítelem supů je člověk," vysvětluje José Ramón. "Tento druh je pronásledován z kulturních důvodů už od antického Řecka. Supi se navíc člověka velmi bojí."
Zdá se však, že jemu důvěřují. Alespoň se naučili snášet jeho přítomnost. "Je to pro mě úspěch, že se mi podařilo se k nim přiblížit, aniž by se poplašili, i když to trvalo 21 let," říká.
Jeho klienti jsou však nároční a snídaně musí být servírována přesně.
"Stačí jakékoli prudké gesto, rychlý pohyb nebo příchod někoho jiného místo mne, okamžitě si toho všimnou, poplaší se a odlétnou," zdůrazňuje José Ramón, který zmeškal jen málo dostaveníček s ptáky s dlouhým krkem a třímetrovým rozpětím křídel.
Není-li vyhnutí, zastupuje ho manželka Loly. Ona také provází návštěvníky - za vstup se platí od čtyř do 15 eur (100 až 400 Kč) - a vysvětluje jim, jak se mají chovat, aby se mohli podívat na hostinu mrchožroutů: nepřibližovat se příliš ke kouřovým sklům observatoře, nehlučet...
Zákon Evropské unie z roku 2002, přijatý po krizi s takzvanou nemocí šílených krav, zakazoval ponechávat volně v přírodě zvířata, která uhynula přirozenou smrtí. Nedávno byl zrušen právě kvůli tomu, aby mrchožrouti přežili.
Podle Josého Ramóna to nestačí. "Kdyby se měli živit tím, co zbude v přírodě, kdyby měli vystačit s tím málem prostoru a fauny, které jsme jim ponechali, nepřežili by, je třeba jim pomáhat."
Foto: Profimedia
