Záměr více spolupracovat v obranné oblasti, který v pondělí podpořilo 23 zemí Evropské unie, je pojatý tak široce, že si v něm každý zúčastněný stát najde to své. Myslí si to někdejší slovenský velvyslanec při NATO Tomáš Valášek, který je nyní ředitelem evropského střediska Carnegie. Je přitom podle něj možné vysledovat čtyři skupiny unijních států, jejichž různé zájmy ovlivnily konečnou podobu trvalé strukturované posílené spolupráce v obraně (PESCO).
"Výsledkem je kompromis, jako v EU vždycky. Každá diskuse o obraně znamená pro různé země unie různé věci," upozornil Valášek. Pro část unijních zemí je diskuse o společné obraně, v zásadě bez závislosti na konečném faktickém výsledku, především snahou o další integraci v rámci evropského projektu a o vyvrácení názoru, že slabá EU neumí udělat nic pro svou obranu. "To neberme na lehkou váhu, je to důležitý argument v boji proti populismu," míní někdejší slovenský velvyslanec u Severoatlantické aliance.
Pro část unijních zemí je podle něj důležitá snaha o strategickou nezávislost EU právě na NATO. Lidé v těchto státech totiž jako problém vnímají, že za bezpečnost Evropy odpovídají v rámci aliance třeba i Spojené státy.
Země mají zájem především na spolupráci a podpoře evropského - a hlavně tedy vlastního - obranného průmyslu, například se to podle Valáška týká Francie či Itálie. A poslední skupina států má skutečný zájem třeba na společných nákupech techniky. "To, jak nyní nakupujeme zbraně, vážně nedává smysl. Nemá finanční odůvodnění, že do toho jde každý stát sám, to si nemůžeme dovolit. Rozpočty jsou malé, objednávaná množství jsou příliš malá, potřebujeme o hodně větší spolupráci," upozornil odborník.
Valášek připomněl, že při tvorbě podoby PESCO odsouhlasené v pondělí na sebe měsíce narážely dva hlavní přístupy. Francie, jejíž armáda je výrazně zatížena výcvikovými i bojovými operacemi například v Africe, si představovala těsnou spolupráci klidně i užší skupiny zemí, které by ovšem díky svým armádám skutečně mohly fakticky přispět. Naproti tomu Německo prosazovalo co nejširší spolupráci unijních států. Podle Valáška je to dané mimo jiné německými obavami z evropského i domácího veřejného mínění, pokud by nejsilnější evropská ekonomika začala samostatně posilovat své obranné schopnosti. "Němci s ohledem na minulost potřebují co nejširší mezinárodní politickou záštitu pro své vlastní iniciativy," vysvětlil Valášek.
Ministři obrany a zahraničí 23 zemí unie podepsali v pondělí dopis, ve kterém oznámili, že se hodlají na PESCO podílet. Věc by měla být po potvrzení spuštěna v prosinci, kdy by také měly být zřejmé první konkrétní projekty spolupráce. Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová hovořila v pondělí o nejméně pěti desítkách takových možností, konkrétní plány ale teprve vznikají.
Podle Valáška by se například ČR nebo Slovensko mohly přidat k některému projektu spolupráce při vývoji či nákupech zbraňových systémů. Státy se v pondělí zavázaly ke zvyšování obranných výdajů, což ale už stejně platí pro tu většinu z nich, které jsou současně členy NATO.
"Ale když ten dokument čtete pozorně, tak je velmi ambiciozní. Mluví se tam také o tom, že by v důsledku měl někdy v budoucnu vést ke vzniku nějaké celistvé a trvalé evropské bojové způsobilosti," upozornil odborník. Nešlo by podle něj přímo o "evropskou armádu", EU by ale získala intervenční sílu schopnou účinně zasáhnout třeba v Severní Africe, na Blízkém východě či na Balkáně.
Jednalo by se o jiný koncept, než jsou stávající a nepříliš funkční evropské bojové skupiny. Do nich jsou potřebné jednotky z národních armád posílány vždy na půl roku. "Z toho jazyka je cítit, že by se mělo jednat o trvalé síly. Tedy sloučení částí národních ozbrojených sil do jednoho celku. Ale to je hudba budoucnosti," dodal Valášek.
