Německo se chystá zpřísnit zákon o ochraně údajů. Oznámil to dnes ministr vnitra Wolfgang Schäuble po mimořádném setkání se svými kolegy z jednotlivých spolkových zemí a vládními experty. I běžné údaje, jako je adresa bydliště či telefonní číslo, budou smět oprávněné subjekty předávat dál jen za podmínky výslovného souhlasu občana.
Nedávno vyšlo najevo, že v Německu se s osobními údaji milionů lidí čile obchoduje, a to bez vědomí dotyčných lidí.
Při koupi letenky či knihy přes internet bude muset daná společnost, jakožto správce údajů, položit zákazníkovi otázku, zda souhlasí s dalším zpracováním jeho osobních údajů, jako je jeho jméno, adresa či věk. Dosud se v Německu tento výslovný souhlas požadoval pouze pro přístup k bankovním účtům, jinak byl brán v potaz jen výslovný nesouhlas s dalším nakládáním s osobními daty.
Schäuble dnes řekl, že příslušný návrh zákona by mohl být předložen ke schválení vládě do konce listopadu. Zákon by prý rovněž zvyšoval postihy za nelegální nakládání s osobními údaji. Podle ministra by se rovněž mohla v zákoně objevit povinnost označení původního zdroje osobních dat. Možnosti efektivnější zákonné ochrany osobních údajů by měla do října hledat speciální pracovní skupina.
Rozbuškou velké debaty kolem ochrany osobních dat v Německu se stalo minulý měsíc objevení jednoho disku se jmény, daty narození, adresami, telefonními čísly a čísly bankovních kont 17 tisíc občanů. Jedna firma ze severu Německa zaměřená na hazardní hry tyto údaje zneužívala k přístupu k bankovním účtům.
Postupně se ukázalo, že jde o pouhou špičku ledovce. Odhaduje se, že po Německu kolují čísla bankovních kont zhruba 20 milionů lidí bez jejich vědomí. Obchodníci s osobními daty prý dokonce mají dispozici adresy téměř všech německých občanů.
Osobní údaje, bankovního i nebankovního charakteru jsou žádaným zbožím, které si mezi sebou předávají jednotlivé firmy, které je používají například k telemarketingu. Za pár stovek eur přitom lze na černém trhu získat osobní údaje o statisících lidí.
Na rozdíl od obchodování s čísly bankovních účtů je přitom prodej adres v zásadě legální a uchylují se k němu dokonce i obce. Například radnice západoněmeckého města Bochum přiznala, že prodejem adres z obecních registrů si ročně přivydělá 220 tisíc eur (téměř 5,5 milionu korun).
Německo bylo přitom zařazeno organizací Privacy International v její zprávě z listopadu 2006 na první místo v ochraně osobních dat. Českou republiku zařadila tato organizace mezi 37 hodnocenými zeměmi celého světa na 17. místo a konstatovala, že je v této sféře mírně pod průměrem.
V ČR byl zákon na ochranu osobních dat přijat v roce 2000. Zákonem byl zřízen Úřad pro ochranu osobních dat, který má kontrolovat, kdo a proč osobní údaje shromažďuje. Každý, kdo osobní údaje zpracovává, je povinen mu tuto činnost předem ohlásit. Za hlavní problém považuje úřad nedostatky v nastavení ochrany osobních dat ve speciálních zákonech, které jsou často v rozporu s obecnými zásadami ochrany soukromí.
Foto: Profimedia
