Pokles produkce tabáku ohrožuje menšiny na severu Řecka

Ve Skiadě, malé vesničce v Thrákii na severovýchodě Řecka, kterou obývají Řekové tureckého původu, Hussein Emin vypráví, že za celých 63 let, co tu žije, neopustilo obec ani jediné dítě. "A tak tomu bude, dokud budeme mít práci," chce věřit.

Práce v tomto chudém a hornatém kraji, zemi tureckých a pomáckých menšin (Pomáci jsou Slované, kteří za otomanské nadvlády mezi 14. a 19. stoletím konvertovali na islám), vždy znamenala pěstování tabáku.

Když však v roce 2006 vstoupila v platnost reforma postupně omezující subvence Evropské unie pro tuto plodinu, klesla řecká produkce o 80 procent a počet plantážníků se snížil z dřívějších 50 na 15 tisíc, uvádí Mezinárodní unie pěstitelů a producentů tabáku zemí Evropské unie (UNITAB).

Ve Skiadě a okolních vesnicích pěstování tabáku přežívá, protože se zdejší pěstitelé soustřeďují na velmi kvalitní orientální tabák basma, který je výrobci velmi vyhledávaný a který asi z deseti procent tvoří směs světlých cigaret, jimž z části dodává jejich aroma.

Obyvatelstvo soudí, že nemá jinou možnost.

"Dělat něco jiného? Rád bych, ale tady roste jen obilí a tabák, a za obilí je málo peněz. Mohl bych chovat zvířata, ale do toho se musí investovat, nevím, kde bych vzal peníze," prohlašuje čtyřiačtyřicetiletý Hussein Sezoi, který pracuje poněkud níže k planině.

Na téměř dvou hektarech půdy, kterou obdělává společně s manželkou a dvěma dětmi, vypěstuje tři až čtyři tuny tabáku, podle toho, jaký je rok.

Svůj čistý zisk odhaduje na 8000 až 9000 eur (208 až 234 tisíc Kč).

"Je to málo, ale vyjdeme s tím," svěřuje se.

Do června se svou rodinou přepichuje mladé rostliny, které vypěstovali v sevřených řadách, nechávají je dorůst a dozrát. Koncem léta se malé lístky suší na slunci, a když zhnědnou, prodávají se velkoobchodníkům.

"V těchto krajích jsou tak malé výrobní jednotky, že u nich lze hovořit o zemědělství postačujícím zrovna k přežití," soudí Jiannis Tsiforos, generální ředitel Helénské konfederace zemědělských družstev (PASEGES).

Řecký stát, který se tradičně jen málo stará o osud svých menšin, se v podstatě ani nesnažil zajistit nějakou alternativní produkci.

"Bez známých alternativ produkce tabáku se může stát, že obyvatelé z tohoto chudého kraje odejdou, takže se z něho stane ještě větší pustina," varuje tajemník UNITAB François Vedel.

Jeho organizace stojí v čele intenzivní kampaně proti snižování subvencí v Evropě a neustále zdůrazňuje řecký příklad. Dosáhla prvního vítězství, když se jí podařilo přesvědčit Evropský parlament, aby některé subvence, ktré měly být zrušeny už v roce 2010, zachoval až do roku 2013.

"Je to jen odklad, ale i to je již hodně," soudí Damianos Maruthidis, zástupce PASEGES pro Thrákii.

Maruthidis vlastní asi 50 hektarů na planině, což je na poměry tohoto kraje hodně. Již dávno ale přestal pěstovat tabák a zasel obilí. Pěstoval ovšem virginii, běžný druh, který nedosahuje v Řecku dobré kvality.

Basma z hor získala ještě jednu šanci, neboť výrobci cigaret si jí velmi cení. Ale bez subvencí nebude podle soudu pěstitelů konkurenceschopná. "Průmysl je připraven vyvinout určitou snahu, ovšem jen do té míry, aby se nepřipravil o státní podporu," upozorňuje François Vedel.

Foto: Profimedia