Dílna, která za komunistického režimu v Albánii měla monopol na výrobu památníků stalinského diktátora Envera Hodži, teď vyrábí na zakázku sochy, jež zdobí hrobky zdejších mafiánů a obchodníků s drogami. Z původních 40 zaměstnanců této dílny v albánské metropoli jich je nyní už jen šest.
V těchto dnech opravují bronzovou bustu, kterou si zadala rodina mladíka, zavražděného konkurenční bandou narkoobchodníků.
"Dřív jsme pracovali ve dne v noci, abychom dokončili včas Hodžovy obrovské památníky. Teď se ale práce smrskla na minimum a rodiny držíme penězi za pomníky mrtvým," vysvětluje Vladimir Metani, jeden z mistrů, kteří v roce 1972 dílnu zakládali.
Nejtalentovanější umělci Albánie navrhovali stovky bronzových i mramorových soch Envera Hodži, které byly posléze odlévány v této dílně, aby nakonec zdobily náměstí, továrny, kanceláře, muzea, kulturní střediska i školy po celé zemi.
Dnes však obrovské sochy Stalina, Lenina a Hodži, které zůstaly zachovány, leží poškozené v této zchudlé dílně a pokrývá je prach.
"Když padají diktatury, padají i sochy," stěžuje si Metani. Mistr slévač, který ze svých 57 let života věnoval 37 této těžké práci, si nyní na živobytí vydělává odléváním bronzových bust místních mafiánů a pašeráků drog.
Od pádu komunismu se v této balkánské zemi začali četní mladí lidé věnovat obchodu s drogami a prostituci v naději, že rychle zbohatnou. A mnohé z nich tyto aktivity připravily o život.
Na tiranském hřbitově Sharrë jejich nápadné náhrobní desky zdobené bronzovými sochami, portréty, postavami andělů a svíčkami kontrastují s nedalekou skromnou hrobkou Hodžovou, který během půl století zlikvidoval albánskou endemickou zločinnost díky trestu smrti, jenž byl udělován i za ty nejmenší delikty.
Ty nejdražší hrobky patří "silným", jak si říkají bossové albánského podsvětí. Mohou stát až 13 tisíc eur (kolem 320 tisíc Kč), tedy asi 13krát víc než pohřeb diktátora Hodži. Jeho hrob byl přitom mnohokrát zneuctěn, říká prodavačka náhrobků Drita.
Kromě soch dílna vyráběla také malé busty ze sádry a diktátorovy portréty, jež byly takřka povinné fakticky ve všech domácnostech tří milionů Albánců.
"Enverovu bustu jsme střežili jako oko v hlavě. Kdykoliv nás přesouvali z jednoho tábora nucených prací do jiného, balili jsme ho do papíru stejně jako sklo, aby se nerozbil. Když ho u tebe doma neviděli, byl to důvod pro další trest," vzpomíná Melita Dostiová, která patřila k obětem politického pronásledování.
Paranoik Hodža, který se stal všudypřítomným božstvem, posel tuto malou zemi bunkry a sochami. Nechal povraždit a věznit tisíce Albánců, kteří se postavili jeho brutálnímu režimu.
Během protikomunistické vzpoury v roce 1991 Albánci po půl století života v jedné z nejkrutějších diktatur na světě jeho nespočetné pomníky strhli a rozbili. Pád pomníku, jenž stával na hlavním náměstí v Tiraně, 20. února 1991 symbolizoval konec jeho krutovlády a otevření země demokracii.
Foto: Profimedia, archiv
