Nedělní parlamentní volby v Polsku sice vyhrála liberální Občanská platforma (PO) premiéra Donalda Tuska, za vítěze se ale může považovat antiklerikální Palikotovo hnutí. Strana "zlobivého dítěte" polské politiky Janusze Palikota, kterou ještě nedávno etablovaní politici nechtěli brát vážně, se nečekaně stala třetí nejsilnější formací v Sejmu, dolní komoře parlamentu.
Volby zároveň ukázaly, že značná část Poláků stále věří ultrakonzervativcům slibujícím silný stát založený na vlastenectví a katolicismu.
Palikotovo hnutí zabodovalo u voličů, kteří mají dost zkostnatělosti polské politiky a společenských poměrů. Palikot, bývalý poslanec PO, slíbil, že bude dělat vše pro omezení silného vlivu katolické církve na veřejný život, pro uvolnění tvrdé potratové politiky nebo pro uzákonění registrovaných partnerství. Zda Palikotův pestrý tým, který zřejmě zasedne v opozici, dokáže slibované radikální změny prosadit, je otázkou.
Do války za světské a svobodnější Polsko pod vedením Palikota vytáhli bojovníci za práva žen a sexuálních menšin, ale i osoby s temnou minulostí a úplně neznámí kandidáti. Jde o nepředvídatelnou stranu, což ukazuje sama osobnost Janusze Palikota.
Tento podnikatel, který zbohatl na obchodu s šumivým vínem a vodkou, se z vydavatele neúspěšného katolického časopisu stal předním polským antiklerikálem. V době, kdy zastupoval PO v Sejmu, stál v čele výboru pracujícího na předpisech, jež měly Polsko změnit ve stát příznivý občanům.
Mediální slávu mu nepřinesly výsledky práce, ale skandály. Dnes již nežijícího konzervativního prezidenta Lecha Kaczyńského označil za "burana". Jaroslawa Kaczyńského, dvojče někdejšího prezidenta a šéfa národně konzervativního Práva a spravedlnosti (PiS), plánoval "zastřelit, vykuchat a jeho kůži prodat".
"Pokud to bude potřeba, budu dál dělat šaška, ale hodlám dělat odpovědnou a seriózní politiku," slíbil v dnešním vydání listu Gazeta Wyborcza Palikot. "Zlobivé dítě" polské politiky ukradlo hlasy hlavně Svazu demokratické levice, který utrpěl katastrofální porážku. Palikota podpořili i lidé zklamaní politikou vládní Občanské platformy.
Ztráty PO ve prospěch Palikota nebyly ale až tak bolestné jako v případě SLD. Vše nasvědčuje tomu, že PO zůstane u moci a Donald Tusk se stane prvním polským politikem po roce 1989, který bude premiérem dvě funkční období za sebou. Polsko během čtyřleté vlády PO a lidovců zažilo období nebývalé stability.
Díky penězům z Bruselu země udělala velký civilizační krok dopředu a polská ekonomika se v roce 2009 jako jediná v EU nepropadla do recese.
Tuskova vláda se ale neodvážila k zásadnějším reformám, které by zlepšily stav veřejných financí země. Polská populace stárne a sama PO připouští, že lidé budou muset do důchodu odcházet později než v 65 letech v případě mužů a 60 let v případě žen. Tvrdým oříškem, který je třeba rozlousknout, jsou daňová zvýhodnění zemědělců.
V cestě k tomu ale stojí lidovci, tradiční strana polského venkova. Aby si země udržela současný, v EU nadprůměrný hospodářský růst, musí dále investovat do zastaralé dopravní infrastruktury. Polsko proto čeká tvrdý boj při jednáních o unijním rozpočtu na roky 2014 až 2020.
PO další volby čekají až za tři roky. Na rozdíl od minulosti, kdy její reformy torpédoval prezident Kaczyński, má v prezidentském paláci "svého člověka" Bronislawa Komorowského. "PO nemá žádné ospravedlnění pro nimrání se s reformami," řekl listu Gazeta Wyborcza politolog Aleksander Smolar, šéf Nadace Stefana Batoryho.
Do Sejmu se sice dostala antiklerikální strana, revoluci to v Polsku ale neznamená. Druhou nejsilnější stranou zůstávají ultrakonzervatisté obviňující Rusko a Tuskovu vládu z letecké katastrofy, při níž loni u západoruského Smolenska zahynul prezident Lech Kaczyński a dalších 95 lidí.
Právo a spravedlnost s PO prohrálo už šesté volby za sebou, vzpoura proti jejímu šéfovi Jaroslawovi Kaczyńskému ale ještě nevypukla.
Premiér z let 2006 a 2007 je pro lidi považující se za opravdové polské vlastence nezpochybnitelným vůdcem strany, která je pro ně jediným garantem silného Polska tvrdě hájícího svoji pozici vůči Rusku, Německu a Evropské unii.
