Německá příkoří
Polsko se ještě nevzdalo odškodnění za druhou světovou válku

Polský prezident Andrzej Duda prohlásil, že otázka německých reparací za válečné škody, kterou od letošního léta nastolují vládnoucí konzervativci ve Varšavě, "nebyla formálně uzavřena". Ačkoli Berlín nechce o odškodnění Poláků ani slyšet, Duda argumentoval, že italský soud nedávno rozhodl, že německá vláda má odškodnit rodiny 128 obětí masakru, spáchaného nacisty v listopadu 1943 v obci Roccaraso.

"Pokud byl spáchán zločin, pokud byla lidem způsobena škoda, náleží jim odškodnění. To je snad normální a není na tom nic zvláštního," řekl Duda katolické televizi Trwam a stanici Radio Maryja.

"Německý stát nevyplatil odškodnění za škody způsobené Polsku za druhé světové války. Dnes, po 70 letech, to je politický problém, ale je to fakt. My Poláci se nemusíme za nic stydět, ani ničeho bát. Odškodnění jsme skutečně nedostali," zdůraznil prezident.

"Můžeme debatovat, zda to má být odškodnění finanční, anebo zadostiučinění jiného druhu," připustil Duda a připomněl, že od dob druhé světové války získali Poláci od Němců mnoho dobrého, a to i v podobě nezištné pomoci v těžkých časech komunismu; na to je podle šéfa státu nutné také brát zřetel. "Avšak pokud se někdo ptá, zda tato věc byla formálně vyřešena, povězme otevřeně, že nebyla," řekl.

Experti polského parlamentu v září dospěli k závěru, že Polsko má nárok na německé reparace a že tento nárok nevyhasl, ani nebyl promlčen. Opačný názor mají odborníci spolkového sněmu, podle kterých jsou polské nároky neopodstatněné.

Členové polské vlády mezitím odhadli válečné reparace na stovky miliard eur, například podle ministra vnitra Mariusze Blaszczaka jen hmotné škody dosahují "téměř bilionu dolarů" (asi 22 bilionů korun).

Z německé strany ale zní argumenty, že Polsko se nároků na reparace a odškodnění v minulosti opakovaně zřeklo: nejprve v roce 1953, pak v roce 1970 při uzavření smlouvy o německém uznání polské západní hranice na Odře a Nise, jakož i při potvrzení polské hranice při sjednocování Německa na přelomu let 1989 a 1990 a nakonec v roce 2004, kdy Sejm, dolní komora polského parlamentu, odpověděl na požadavky vysídlených Němců.

Polský parlament ale tvrdí, že prohlášení polské vlády z roku 1953 o zřeknutí se reparací bylo v rozporu s ústavou a bylo učiněno pouze na nátlak Sovětského svazu. Navíc se prý týkalo jen bývalé Německé demokratické republiky, která vznikla v roce 1949 v sovětské okupační zóně a byla součástí východního komunistického bloku.

Tuto interpretaci odmítá německá vláda. Její mluvčí Steffen Seibert prohlásil, že Polsko se v roce 1953 vzdalo i dalších požadavků a později to několikrát potvrdilo.

Pokud jde o výšku nárokovaných reparací, polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski před časem uvedl, že dříve než vláda vznese oficiální požadavek na odškodnění, bude nutné vypracovat další znalecké posudky a analýzy.

Celou debatu o reparacích zahájil koncem července šéf vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński, kterého opoziční politici podezírají, že tímto způsobem začíná připravovat veřejnost na případný odchod země z Evropské unie.

Polsko ve válce ztratilo šest milionů obyvatel - polovinu z toho Židů - a Varšava byla prakticky srovnána se zemí.