Komunistická tajná policie sice registrovala Józefa Michalika, v současné době nejvyššího představitele polské katolické církve, jako svého tajného spolupracovníka, žádné dokumenty ale jeho vědomou spolupráci neprokázaly.
S odhalením tajného spolupracovníka s krycím jménem Zefir vyrukovala polská televize ve čtvrtek večer. Arcibiskup Michalik se však ohradil, že nikdy ani netušil, že by mohl být veden jako agent, protože donášet rozhodně odmítal. Současně se rozhodl zveřejnit všechny "estébácké" dokumenty o údajné tříleté spolupráci.
Církevní komise historiků po prostudování dokumentů z poloviny 70. let konstatovala, že neexistují žádná udání, žádné podpisy, ani kvitance o přijetí honorářů od tajné služby. Podezírat arcibiskupa z vědomé spolupráce je podle komise "bezpředmětné".
Deník Rzeczpospolita, který informaci přinesl, označil Michalikův otevřený přístup k nařčení jako "nový vzor chování", svědčící o tom, že pomalu končí časy, kdy se v církvi nepříjemná minulost přehlížela, zamlčovala či zametala pod koberec. Arcibiskupova odvaha podle listu dokazuje i to, že "nevinní se nemusejí bát".
Katolická církev v Polsku se přiklonila ke zkoumání minulosti prelátů až poté, co její pověstí otřásla aféra Stanislawa Wielguse, který se kvůli dokázané spolupráci s komunistickou policií musel zřeknout funkce varšavského arcibiskupa v den ohlášené inaugurace. Pod tlakem Wielgusovy aféry všichni biskupové souhlasili s tím, že se podrobí prověrce své minulosti. Pokud se ukáže, že spolupracovali s komunistickou tajnou službou, rozhodne o jejich dalším osudu Vatikán.
Za vážného uchazeče na Wielgusova nástupce v roli varšavského metropolity je nyní považován právě Michalik, patřící mezi stoupence lustrací v církvi.
Foto: Jan Schejbal
