Přístup k migraci, který zvolila německá kancléřka Angela Merkelová, byl pro Alternativu pro Německo šťastnou náhodou, protože jí pomohl přilákat řadu voličů, je přesvědčen místopředseda strany Alexander Gauland. Ani on by ale běžence, kteří dostanou v Německu ochranu, ze země nevyhostil. V případě statisíců uprchlíků ze Sýrie nebo Iráku je přitom takových většina.
Politiku Merkelové, která se loni začátkem září rozhodla otevřít hranice běžencům, s nimiž se nevěděly rady východoevropské země, sice Gauland považuje za zcela pomatenou, pro AfD ale zároveň přínosnou, "protože nám tato politika samozřejmě nahrála spoustu voličů". Jinak by podle něj strana, kterou kritici označují za pravicově populistickou, neměla tak dobré výsledky.
AfD se v posledním roce dostala do několika zemských parlamentů a velmi dobré šance má i před nadcházejícími zemskými volbami v Meklenbursku-Předním Pomořansku a v Berlíně. V první z těchto spolkových zemí straně průzkumy přisuzují na 20 procent hlasů, v německé metropoli kolem deseti procent.
Spolkové země
Problémem Alternativy pro Německo ale je, že i když se v obou spolkových zemích poprvé dostane do parlamentu, žádná z dalších stran s ní nechce jít do vlády, a to i kvůli tomu, že se k AfD podle některých přelévá část pravicově extremistických a neonacistických voličů, kteří dříve svůj hlas dávali Národnědemokratické straně.
Gauland, který byl desetiletí politikem Křesťanskodemokratické unie kancléřky Merkelové, v tom ale problém nevidí a chce se ucházet o všechny voliče. "Nemám vůbec žádný problém s tím snažit se přesvědčit voliče, kteří, jak tak pěkně říkáte, nikdy nepřečetli žádnou knihu, nebo jen výjimečně," řekl zahraničním novinářům v Berlíně.
Kritika migrační politiky
Gauland i celá AfD se o voliče uchází především tvrdou kritikou migrační politiky německé vlády, a to i v bývalých východoněmeckých zemích jako je Meklenbursko-Přední Pomořansko, kde je běženců pomálu. Že i v takových státech poselství AfD rezonuje, si místopředseda strany vysvětluje tím, že i lidé, kteří s uprchlíky nepřicházejí do styku a znají je převážně z televize, je vnímají jako ohrožení toho, co cítí jako domov.
Alternativa pro Německo by se u vlády k migraci postavila uzavřením schengenských a popřípadě německých hranic. Zároveň by podle Gaulanda, který je znám také svou náklonností k Rusku, žádné další běžence nepřijímala a neuzavírala by migrační dohody s Tureckem. Strana by byla také pro důslednější vyhošťování uprchlíků, kteří ve spolkové republice nedostanou ochranu. Ty ostatní, kterých jsou statisíce, by v zemi nechala.
Stát se podle Gaulanda musí starat převážně o své občany. "Máme nanejvýš vágní lidskou a morální povinnost pomáhat běžencům," míní muž, podle něhož byla Merkelová před začátkem migrační krize poměrně úspěšnou kancléřkou. Nyní o ní Gauland, který sám nenabízí příliš konkrétní recepty na to, jak běžence motivovat, aby nešli do Evropy, opakovaně mluví jako o kancléřské diktátorce.
