Jeho vrstevníci mu říkají "Pakoš" nebo "terorista". Harún bin Chalíd si dlouhá léta připadal odmítaný britským prostředím, do něhož se narodil, a na druhé straně mladého Brita s pákistánskými kořeny přitahoval muslimský extremismus ve stylu al-Kajdy. Změnil to až příběh pákistánských vojáků, kteří bojovali po boku Britů proti nacistickému Německu.
Bylo to jako rána z čistého nebe. Mladého nezaměstnaného muže téměř bez budoucnosti a pocitu, že někam patří, hluboce zasáhla historie. "Opravdu mě to dostalo. Pokud by to viděli další mladí lidé, mohlo by to něco změnit," myslí si jednadvacetiletý bin Chalíd, jenž už za sebou má krátkou kariéru v gangu a pobyt za mřížemi.
Onou změnou myslí lepší vztahy mezi komunitami v Británii, které těžce poškodil vývoj po 11. září 2001. Zřejmě největší propast vykopal útok čtyř mladých islamistů na londýnské metro v červenci 2005. Tehdy přišlo v hromadné dopravě o život 52 lidí.
Zvykli jsme si obdivovat Taliban
Bin Chalíd je jedním z desítek mladíků pákistánského původu, kteří navštívili seminář Mahmúda Džahana. Tématem je role muslimů v druhé světové válce. A cíl? Odradit dospívající od extremismu, odradit je od odchodu do výcvikových táborů Talibanu v Pákistánu a zabránit jim, aby se účastnili útoků, jako například v Madridu 2004, kde zahnulo téměř 200 lidí.
Džahan svou prezentaci postavil v protikladu k učení al-Kajdy. Teroristé staví svůj boj do kontextu věčného zápasu muslimů a křesťanů, podle nich to je neměnný dějinný fakt.
Dalším z účastníků kurzu byl devatenáctiletý Sabíl Saddik, jenž si dříve na mobilu prohlížel pro zábavu členy al-Kajdy, jak řežou hlavy rukojmím. "Vždycky jsem si myslel, že jsme tu sami, že nám nikdo nepomůže," říká Saddik žijící v imigrantské čtvrti Sparkbrook, jež proslula hlavně prodejem drog.
"Říkali jsme si, Taliban - JO! Obdivovali jsme je, prostě jsme chtěli být jako oni, protože tu na nás všichni koukali jako na 'muslimské teroristy‘. To nás štvalo," popisuje náladu kamarádů Saddik. "Když napadli Světové obchodní centrum v New Yorku, tak jsem si myslel, že to je supr, ale teď to vidím jinak. Je to špatně, je to jen zabíjení nevinných."
Stále je však proti válkám v Iráku a Afghánistánu. Na druhé straně ale říká, že mu Džahanovy lekce otevřely oči, že mu ukázaly, co jeho "dědové udělali pro tuhle zemi".
Saddik si přeje, aby sami Britové znali svou historii lépe. "Jsme součástí téhle země, ať se děje, co se děje, protože jsme pro ni bojovali. Vy to tak prostě necítíte, protože o tom lidé nevědí a nechovají se k nám tak," stěžuje si.
Baš Arat Nadžíb, mladý radní z blízkého města West Bromwich, říká, že Džahanovy kurzy mají "velice, velice pozitivní" ohlas mezi komunitou dospívajících lidí s nimiž pracuje. Předkové většiny z nich přišli z Pákistánu nebo z Bangladéše. A mnozí z nich se ptají, proč se takovéhle dějiny neučí ve škole.
"Ve škole jim řekli, že na jedné straně stálo Německo, na druhé Británie a nakonec přišli Američané," říká Nadžíb. „Takhle nemají k Británii žádný vztah, přestože se tu narodili. Ale příběhy vojáků jim dávají pocit, že sem patří. Dávají jim chybějící pouto k téhle zemi."
Smysl pro hrdost
Ve svém semináři Džahan vypráví, jak se v tehdejší Britské Indii hlásili desetitisíce dobrovolníků, kteří pak bojovali v severní Africe a Itálii. Armáda z korunní kolonie se rozrostla z 200 tisíc v roce 1939 až na 2,5 milionu v roce 1945. Muslimové (většina z nich pocházela z Pákistánu) tehdy tvořili asi třetinu tohoto vojska.
Podle údajů Komise Britského společenství pro válečné hroby, zemřelo z tohoto útvaru během války 87 tisíc mužů.
Džahanova studie se zaměřuje na 5500 vojáků, kteří padli v Itálii. Pak svým posluchačům předkládá spleť dokumentů a linek, které se táhnou mezi Britskými ostrovy a Pákistánem, aby se opět vrátil do současnosti a propojil dnešní komunitu mladých Pákistánců na ostrovech s historií.
Studenti tak znovu vyslovují dávno zapomenutá jména patnáctiletých hochů Emíra Chána z Attocku, Gulaba Chána z Rávalpindí a Miana Chána z Kohatu. Tito tři padlí byli mezi 122 vojáky, jimž ještě nebylo osmnáct let, když na Apeninském poloostrově položili život za Británii.
Foto: Profimedia, Reuters
