Vrána k vráně
Popelky bez princů. Německá střední třída silně řídne

Výrazně více pádů než vzestupů. Střední třídy ve Spolkové republice rychle ubývá. Od roku 1997 se její podíl na celkovém počtu obyvatel snížil z 65 procent na 58 procent, tedy o 5,5 milionu lidí. Vyplývá to z nové studie Bertelsmannovy nadace a Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW).

Stále méně občanům s nízkými příjmy se daří dostat výše, tedy do třídy střední, vyplývá ze studie zveřejněné ve čtvrtek. "Dokonce ani dobré vzdělání není dnes zárukou pro blahobytný život," uvádí studie. Každý čtvrtý ze střední třídy se utajeně strachuje, že ztratí své dosavadní postavení.

Případy vzestupu do střední třídy jsou stále řidší. "Střed už se nezvětšuje přílivem z příjmově nižších vrstev," konstatují výzkumníci. Současně ale střední třída disponuje stále lepším vzděláním a zastává vyšší pozice v zaměstnání, což jí otevírá cestu nahoru. Také to způsobuje, že střední třída ubývá, Sešupů je ovšem stále výrazně více než vzestupů.

Těm, kteří jsou v rámci střední třídy v její spodní části, stále více hrozí, že se propadnou mezi ekonomicky slabé vrstvy.

Na tom, že se počty lidí patřících do střední třídy dramaticky snižují, má spoluvinu daňová politika. Z daňových reforem uskutečňovaných od devadesátých let minulého století měli prospěch především bohatí. "Daňová zátěž střední třídy se snižovala jen málo." 

Reformy pracovního trhu a odklon od normálních pracovních poměrů jsou další příčinou zmiňovaného trendu. "Vznik atypických zaměstnaneckých vztahů se zpravidla vyznačuje podprůměrným odměňováním," uvádí studie. K tomu je nutné ještě připočíst trend k vyššímu počtu domácností, v nichž žije jen jeden člověk. Vede to k větší nerovnosti v příjmech, protože se neušetří tolik, jako když hospodaří více lidí.

Z rostoucího blahobytu má podle studie DIW zisk jen úzká elita. Platí známé moudro, že bohatí bohatnou a chudí chudnou. Experti varují před sociálním rozštěpení země.

Ke střední třídě se v Německu řadí ti, jejichž příjem se pohybuje mezi 70 a 150 procenty příjmu průměrného. To je například rodina se dvěma dětmi do osmnácti let věku, která má měsíčně k dispozici od 2400 eur (asi 60 tisíc Kč) do 5100 eur (asi 127 tisíc Kč).

Střední třída, konstatují někteří němečtí komentátoři, věří v možnost vlastního vzestupu. Tuto naději živí nenápadně část politiky a příslovečných horních deset tisíc, nápadně třeba média a knižní trh.

Knihy typu "jak prostá dívka ke štěstí a blahobytu přišla" - míněn je bohatý ženich, přičemž není vyloučen ani chlapík s modrou krví - nacházejí stále dost čtenářek.

Pozadu nezůstávají ani televize. Právě naopak. Jeden ze seriálů vysílaných veřejněprávní televizní stanicí ZDF má přímo název Das Happy End. Ne náhodou je Popelka zřejmě nejúspěšnější pohádkou historie. Jejích moderních podob existují tisíce. Jak už ale naznačuje sám název "pohádka", je to jen sen. V reálném životě je raketový společenský vzestup díky vdavkám s tím pravým (rozuměj: bohatým) jen řídkou výjimkou. I ve vyšších vrstvách platí, že "rána k vráně sedá, rovný rovného si hledá".

V uplynulých letech se ve Spolkové republice vyrojila dlouhá řada sociologických studií, které se věnují chování párů. Jasně z nich vyplývá, že si téměř nikdo nebere někoho pod svůj stav. Z čísel Spolkového statistického úřadu vyplývá, že roku 2009 mělo 61 procent novomanželských párů stejný stupeň vzdělání. V 30 procentech sňatků měl papírově vyšší vzdělání muž, v devíti procentech žena.

V drtivé většině případů mají novomanželé stejný ekonomický status. Výraz "dobrá partie" patří spíše do historie. Anebo do pohádek

Sociology zvláště fascinovalo zjištění, že elity při sobě drží tak, že je odpuštěno i tomu, kdo při snaze o vyšší vzdělání selhal. V lepší společnosti se hloupost netrestá. Rozhodující je, zda je rodina dost bohatá.