Terasy jsou plné hostů žíznivých po dni stráveném na rozpálené pláži, místo slunce září nad vodou neonové nápisy a letní hity linoucí se z reproduktorů každou chvíli přeruší salvy smíchu. Bary a restaurace v jihoportugalském Algarve se připravují na rušnou noc. Nezdá se, že by jejich vlastníci mohli mít nějaký problém. Jeden tu však je - nemohou sehnat číšníky, přestože nezaměstnanost v zemi činí 18 procent.
"Skoro každý hledá lidi, kteří by u něj pracovali," říká manažer baru s neportugalským jménem Piccadilly. Venku vyvěšená cedule oznamuje v portugalštině a angličtině, že podnik shání číšníky a barmany.
V regionu Algarve, kde je nezaměstnanost ještě o něco vyšší než v jiných částech země, je v restauraci, hotelu či baru zaměstnán každý šestý obyvatel.
Práce v barech je ze všech možností nejméně populární. Pracovní doba, která většinou začíná v 18 hodin a končí ve čtyři hodiny ráno, většinu potenciálních zájemců odrazuje.
"Chtějí pracovat v hotelu, mít dva dny volna a dobrý plat," říká odevzdaně majitel jiného baru Rui Carvalho. Zaměstnance nemůže najít už několik týdnů.
Co ale dělají ti, kteří nezískají místo v hotelu nebo dobré restauraci? "Někteří dávají před prací přednost státní podpoře," konstatuje jeho kolega Jorge Sa.
Přes úsporná opatření, která vláda v posledních měsících přijímá, má Portugalsko stále poměrně štědrý systém sociálního zabezpečení. Prvního půl roku bez práce pobírají příjemci dávek částku ve výši 65 procent předchozího platu, dalších šest měsíců dostávají 55 procent.
Platí to alespoň pro mladé Portugalce, kteří dostávají podporu po dobu jednoho roku, i když pracovali třeba jen několik let. Právě dvacátníci a třicátníci jsou v Algarve nezaměstnaností zasaženi nejvíce. V březnu bylo bez práce 25 procent lidí ve věku 25 a až 34 let.
Ovšem ne všichni jsou na podpoře. Velká část z nich stále žije u rodičů a práci tak nutně shánět nemusejí.
Podle některých místních ekonomů celý problém není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. "Situace v Portugalsku je příliš těžká, než aby bylo možné říct, že lidé si mohou vybrat mezi prací a tím, že budou nezaměstnaní," tvrdí ekonom José Reis.
Ředitel regionální pobočky úřadu práce Carlos Baia je pak přesvědčen, že mnoho z těch, kteří hledají zaměstnání, jsou ochotni přijmout nabídku, kterou by ještě před několika lety odmítli.
Problémem je prý to, že majitelé barů potřebují číšníky jen na několik měsíců. Turistická sezona končí v říjnu a jen malá část podniků drží své zaměstnance po celý rok. Ti, kteří jsou propuštěni, musí často přežít zimu bez práce i státní pomoci. Aby jí mohli získat, musí pracovat minimálně 12 měsíců za poslední dva roky. Pokud pracovali první rok, mají smůlu.
Vláda se proto snaží majitele přimět, aby si zaměstnance ponechali i přes zimu. Nabízí jim, že uhradí polovinu jejich mezd. "Mimo sezonu poskytujeme pracovníkům trénink, aby zlepšili své dovednosti a příští léto svou práci dělali lépe," říká Baia.
I kvůli přetrvávající nejistotě se vlastníkům barů ale stále více vyplatí najímat mladé pracovníky ze zahraničí.
"Loni jsem měl zaměstnance z Dánska, Nizozemska, před dvěma lety z Norska," vyjmenovává majitel baru Lourenco Vicente. Je tak trochu výjimka, největšími oblíbenci jeho kolegů jsou totiž studenti z východní Evropy - Ukrajinci, Rumuni nebo Moldavané.
Jedno prý ale mají všichni zahraniční pracovníci společné - nestydí se přijmout jakékoli místo. "Možná se jim to nelíbí, ale tu práci dělají. Příjíždějí sem pracovat, ne se bavit," uzavírá VIcente.
