Předpokládá se, že pokud Bílý dům splní své hrozby a zaútočí na syrského prezidenta Bašára Asada, použije k tomu střely a bomby odpalované a shazované z křižníků, ponorek, letadlových lodí a bombardérů B-2 Spirit a B-52 Stratofortress. V případě strategických bombardérů jde třeba o pumy Mk82 a CBU.
Lze říci, že jakýmsi předchůdcem přesných amerických pum řízených například lasery je německá bomba nazývaná Fritz (od německého Friedrich; česky Bedřich či Béďa, Béda). Byla to první "chytrá" bomba třetí říše.
Posádky tuctu německých bombardérů typu Do-217 (Dornier) vyslídily italskou flotilu 30 kilometrů severně od Sardinie. Jejich úkol byl jasný. Poté co Itálie jako spojenec Německa kapitulovala, měly bombardéry zničit moderní a špičkově vybavené lodě, jež nechal vyrobit Benitto Mussolini.
Italská flotila mířila se svého domovského přístavu La Spezia na Maltu k (britské) internaci.
Tomu, aby plavidla Roma, Italia a Vittorio Veneto přešla na stranu protivníka, což by posílilo antihitlerovskou koalici, chtěl wehrmacht za každou cenu zabránit.
Ke vzdušnému útoku použila luftwaffe novou, v boji ještě nikdy nevyzkoušenou zbraň. Šlo o první sériově vyráběnou řízenou pumu všech dob. Oficiálně se nazývala PC-14010X, Kramer X-1 nebo anebo Ruhrstahl X-1, ale němečtí bojoví letci jí začali zjednodušeně říkat Fritz X.
První řízenou pumu vyvinul tým vědce Maxe Kramera v berlínském leteckém výzkum ústavu DVL (Deutsches Versuchsanstalt für Luftfahrt). Elektroninženýr a expert na aerodynamiku pracoval už od roku 1938 na zbraních řízených dálkově rádiem.
O tři roky později, když ho odvedli do armády, přešel do zbrojařského koncernu Ruhrstahl, kde se zaměřil na vývoj raketových, po drátě naváděných střel vzduch-vzduch X-4 a X-1.
Bomby shozené z letadel nepadají nikdy kolmo k zemi - dokonce ani v případě střemhlavých bombardérů. Pohybují se po více či méně strmé křivce v závislosti na rychlosti stroje v okamžiku odhození bomby, letové výšce a odporu vzduchu.
Bombometčíci za druhé světové války uvolňovali obvykle své zbraně ve chvíli, kdy dosáhli k cíli úhlu 75 až 87 stupňů. Kramerovým nápadem bylo prodloužit aerodynamickými plochami (stabilizační, ocasní) dobu letu bomb a tím umožnit jejich výrazně dřívější shození.
Protože se ale časnějším shozením snižovala přesnost zásahu, bylo nutné pumu řídit, například elektromagneticky ovládanými spoilery. Zrodila se myšlenka první inteligentní zbraně. Trvalo ale zhruba tři roky, než se Kramerovi podařilo přeměnit své ideje v hmatatelnou zbraň.
Na podobných projektech pracovali vedle Kramera nejen Američané. Také v Německu měl Kramer konkurenci. Třeba projekt Hs 293, protilodní rádiem řízenou střelu, kterou usilovně vyvíjel inženýrský tým u Henschel-Flugzeugwerke.
Max Kramer použil pro svého "Fritze" jako základ tříštivou pumu SD-1400. Teoreticky mělo být nasazení Frize X jednoduché. Bombometčík ho vypustil maximálně pět kilometrů před cílem. Poté pilot zvedl stroj do výšky a udržoval takovou rychlost, aby bombu nepředletěl. Přesnou pozici řízené zbraně ukazovaly střelci světlice.
Pokud bylo ve vzduchu více pum Fritz X, rozeznal střelec tu svou podle barvy světlic. Bombardér sice musel udržovat stejný kurs a nakonec přeletět nad cílem, ale Kramerovi se to zdálo méně nebezpečné než při útoku konvenčními bombami. V okamžiku přeletu cíle už měl být totiž (teoreticky) zasažen.
Zkušební shozy bomb na cvičišti v Peenemüde měly ohromující výsledky. Polovina bomb dopadla blíže než 15 metrů od cíle. Zkušení piloti střemhlavých bombardérů dosahovali maximálně z poloviny tak dobré zásahy.
Doba letu pumy Fritz X byla v průměru 30 až 45 vteřin. Tak tomu bylo i při už zmíněném útoku na tři italské bitevní lodě 9. září 1943. Letouny Do-217 vystoupaly do 5500 metrů a přešly do horizontálního letu.
Když posádky německých letounů shodily první pumu, zavládlo na lodích, které proti letadlům zahájily palbu, na chvíli ulehčení, protože Italové si mysleli, že Němci tak učinili moc brzy a bomba spadne před nimi do moře.
Mýlili se. První Fritz zasáhl bitevní loď Roma na zadní palubě, ale proletěl trupem, aniž vybuchl. Druhý Fritz X byl přesnější, trefil loď před můstkem a přivedl k výbuchu přední muniční sklady.
Loď dlouhá 240 metrů se během půl hodiny rozlomila a potopila. Z posádky přežilo 600 mužů, ale dvakrát tolik zahynulo. Buď je zabila exploze, nebo se utopili, když šel vrak ke dnu.
Plavidla Italia a Vittorio Veneto tajemné zbrani unikly. O 40 hodin později trefil jiný letoun Do-217 v Salernském zálivu americký lehký křižník USS Savannah. V útrobách pouhých pět let staré lodi způsobil Fritz X těžké škody a zabil 200 mužů. Do konce války zůstal Fritz obávanou zbraní. Naposledy ho Němci použili při útocích na mosty přes řeku Odru.
Tajemství pumy ale před Američany a jejich spojenci nezůstalo ukryto. Už v září 1943 objevili na jednom Němci opuštěném letišti v Itálii několik zabalených Fritzů X. Pomohlo jim to při vývoji vlastních řízených zbraní. A nejen to.
V rámci operace Paperclip se Max Kramer přestěhoval po válce do Spojených států, kde pracoval pro zbrojařskou firmu Rockwell a dále rozvíjel své ideje řízených zbraní.
Zajímavé je, že základní Kramerova myšlenka jejich aerodynamiky je aktuální ještě v 21. století.