Před 45 lety, 2. června 1967, byl v Západním Berlíně během protestů proti návštěvě perského šáha zastřelen student Benno Ohnesorg. Tragický incident přispěl k radikalizaci západoněmecké mládeže a byl jedním z impulsů, které vedly k vzniku levicové teroristické organizace Frakce rudé armády.
Osudná střela, jež ukončila život teprve šestadvacetiletého posluchače romanistiky a germanistiky, vyšla z pistole policisty Karla-Heinze Kurrase. Kulka vypálená z bezprostřední blízkosti zasáhla Ohnesorga zezadu do hlavy a způsobila mu zranění, kterým podlehl během převozu do nemocnice.
Policista Kurras, jenž tvrdil, že střílel v nutné sebeobraně, byl kvůli Ohnesorgově smrti obviněn ze zabití z nedbalosti. Ve dvou soudních procesech však byl pro nedostatek důkazů osvobozen. Teprve před třemi lety vyšlo najevo, že Kurras byl v kontaktu s východoněmeckou tajnou službou.
V souvislosti s tímto odhalením se objevila teorie, že policista mohl jednat na pokyn Stasi, která chtěla destabilizovat západoněmecký režim. Zda tomu skutečně tak bylo, je dodnes předmětem dohadů.
Ohnesorgova smrt každopádně posílila revoluční atmosféru, která koncem 60. let panovala mezi západoněmeckou mládeží. Pro řadu studentů byla smrt jejich kolegy důkazem, že je třeba vystupňovat boj proti politickému establishmentu a společenskému řádu.
Z tohoto ideového podhoubí vyrostla ultralevicová teroristická organizace Frakce rudé armády známá pod zkratkou RAF, jež se v 70. letech "proslavila" ozbrojenými akcemi, které si vyžádaly na tři desítky lidských životů.
|
Historie "městských partyzánů" z RAF ve zkratce |
|
Teroristé z Frakce Rudé armády byli aktivní v letech 1970 až 1993 (oficiálně zrušena 1998). Skupinu založili kolem roku 1970 Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Horst Mahler, Ulrike Meinhofová, Irmgard Möllerová a další. Kořeny skupiny sahají do později rozpadlého studentského hnutí v západním Německu na konci šedesátých let 20. století. Sympatizovala s revolucionáři a osvobozeneckými boji ve třetím světě a ideově se opírala o Maa, Castra a Guevaru. Brutální teror RAF počítal s mrtvými a zaměřoval se zprvu hlavně na americké vojenské instituce a německé politické, bezpečnostní a hospodářské elity.
1. generace RAF Útěkem Baadera z vězení roku 1968 (za pomoci Meinhofové) vznikla první generace RAF. Často se označuje jako "Skupina Baader-Meinhofová". Její příslušníci uprchli do Jordánska, absolvovali tam u palestinského Fatahu vojenský výcvik a vrátili se do Německa do ilegality. V letech 1970-1972 uskutečnili sérii přepadení bank a pumových útoků. Členové vedení RAF byli zatčeni v roce 1972 a odsouzeni roku 1977 za několikanásobnou vraždu a pokusy o vraždy na doživotí. Meinhofová se v cele oběsila 9. května 1976.
2. generace RAF V říjnu téhož roku, během tzv. německého podzimu, uneslo palestinské komando sympatizující s RAF letadlo Lufthansy. Do druhé generace RAF patřili mimo jiné Brigitte Mohnhauptová, Christian Klar, Knut Folkerts a Günther Sonnenberg. Počátkem 80. let skupinu opustila řada členů, kteří dostali novou identitu ve východním Německu. Z hlavních aktérů byli roku 1982 zatčeni Mohnhauptová a Klar.
3. generace RAF Po dobrovolných odchodech svých vůdčích osobností ze světa přistoupila RAF k dalším změnám strategie. Jestliže se předtím jen vyznávala ze sympatií k různým zahraničním revolučním hnutím, teď s nimi začala spolupracovat, třeba s francouzskou Action Directe. Němečtí teroristé pokračovali v útocích na vojenské cíle NATO a vraždili jednotlivce, zčásti neznámé širší veřejnosti. Nezaměřovali se už jen na hlavní představitele německého kapitalismu a imperialismu. Ve spolupráci s Francouzi podnikla RAF v srpnu 1985 bombový útok u americké letecké základny ve Frankfurtu nad Mohanem. Dva lidé zahynuli a třiadvacet utrpělo zranění. V dalších šesti letech RAF zavraždila ještě pět lidí. Obětí posledního zdařilého atentátu RAF se v dubnu 1991 stal Detlev Karsten Rohwedder, šéf státní organizace Treuhand, jež měla na starost často kritizovanou privatizaci východoněmeckých podniků. Podle faxu zaslaného tiskové agentuře Reuters se RAF 20. dubna 1998 prohlásila za rozpuštěnou. |
