Berlínská zeď oddělující Západní Berlín od komunistického východního Německa patřila k nejpřísněji střeženým liniím studené války. Za 28 let své existence byla svědkem řady pokusů o útěk za svobodou, z nichž mnohé ukončila kulka vypálená východoněmeckými pohraničníky. Poprvé se tak stalo 24. srpna 1961, kdy byl při pokusu o překonání berlínské zdi zastřelen čtyřiadvacetiletý Günter Litfin.
Nejvíce lidí zemřelo při pokusu překonat berlínskou zeď během prvních pěti let její existence.
Už od vzniku dvou německých států v roce 1949 se komunistická vláda Německé demokratické republiky (NDR) potýkala s odlivem převážně mladých a kvalifikovaných obyvatel na Západ. Počátkem 50. let proto nechala hranici se západním Německem obehnat plotem. Železná opona na vnitroněmecké hranici však měla trhlinu.
Byl jí Západní Berlín, jenž vznikl spojením okupačních sektorů západních mocností a který byl ze všech stran obklopen územím NDR. Tento ostrůvek svobody zůstával i nadále cílem mnoha východních Němců, kteří se rozhodli utéct na Západ.
Vedení NDR proto v noci na 13. srpna 1961 vyslalo do ulic Berlína armádu a policii, které přístup do západní části města zablokovaly překážkami z ostnatého drátu a kamennými náspy. Pouhých devět dnů po překvapivém odříznutí Západního Berlína se první obětí berlínské linie stala Ida Siekmannová, která se pokusila překonat hraniční překážky skokem z okna domu. Pád ze třetího patra však skončil těžkým zraněním, jemuž devětapadesátiletá žena podlehla.
O dva dny později, 24. srpna 1961, byl při pokusu o útěk zabit mladý krejčí Günter Litfin. Jeho život ukončila kulka vypálená z policejní pistole, když se pokoušel přeplavat kanál spojující řeky Sprévu a Havolu. Mladíka s prostřelenou hlavou vytáhli na břeh východoněmečtí hasiči, ale incident měl řadu svědků na druhé straně řeky.
Tragédie proto vyvolala rozhořčenou odezvu západoněmecké veřejnosti i tisku, který o východoněmeckých policistech psal jako o "Ulbrichtových lovcích lidí". Walter Ulbricht byl tehdy stranický a státní šéf NDR.
Zatímco bezprostředně po rozdělení Berlína stačilo k útěku na Západ vyjít zadním vchodem domu přiléhajícího k hranici nebo se spustit z jeho balkonu, záhy bylo zabezpečení hranice podstatně vylepšeno.
K dokonalosti byl systém doveden v 80. letech, kdy jej tvořila čtyřmetrová betonová zeď, obehnaná signalizačním plotem a různými ženijními překážkami.
Nad tím vším dnem i nocí bděli východoněmečtí pohraničníci, kteří měli rozkaz zastavit narušitele i střelbou. "Neváhejte s použitím zbraně, a to ani tehdy, když se překonání hranic dopustí ženy a děti, což je u zrádců častý případ," uvádělo se doslova v jednom ze služebních pokynů grepos, jak se východoněmeckým strážcům hranice přezdívalo.
Jednou z nejznámějších obětí střelby se už v srpnu 1962 stal Peter Fechter. Při pokusu o útěk byl zraněn a krvácející zůstal ležet v "zemi nikoho" mezi zdí a skutečnou geografickou hranicí. Západoněmečtí pohraničníci sice raněnému hodili obvaz, ale jít k němu a odnést ho se neodvážili. Uplynulo několik desítek minut, než východoněmečtí policisté Fechtera odtáhli. Tomu už ale v té době nebylo pomoci. Záběry mladíka, jehož život vyprchal v agonii pod stěnou z ostnatého drátu, se staly symbolem nelidské podstaty berlínské zdi.
Poslední obětí střelby u berlínské zdi se v noci na 6. února 1989 stal Chris Gueffroy. Jednatřicetiletý číšník vsadil spolu se svým kamarádem na to, že během státní návštěvy švédského premiéra v NDR nebudou pohraničníci chtít riskovat žádný incident. Předpoklad nevyšel a Gueffroy po zásahu do srdce zemřel.
Úplně posledním člověkem, který při pokusu o překonání zdi přišel o život, byl v březnu 1989 Winfried Freudenberg. Zahynul při nehodě během pokusu přeletět hranici v balonu. Sedm měsíců poté berlínská zeď padla.
Kolik lidí na touhu po svobodném životě doplatilo životem, není dodnes jisté. V srpnu 2009 byla zveřejněna studie Postupimského centra pro soudobý výzkum a Nadace berlínské zdi, podle níž v letech 1961 až 1989 přišlo u berlínské zdi o život nejméně 136 osob. Podle jiného průzkumu z roku 2009 na berlínské hranici zemřelo 313 lidí, z toho 245 po roce 1961.
Po pádu berlínské zdi bylo kvůli odpovědnosti za smrt na hranicích odsouzeno celkem 128 osob. Před soudy stanuli jak střílející pohraničníci, tak i političtí představitelé, kteří vydávali klíčové rozkazy. Poslední proces se konal 9. listopadu 2004. Čtveřice bývalých důstojníků v něm byla shledána vinnými ze spoluzavinění smrti čtyř osob, jež byly zabity samostřílnými nástrahami.
