Pogrom
Před 75 let vzplanuly v Říši synagogy. Kroky k holocaustu

Od nástupu Adolfa Hitlera do úřadu spolkového kancléře v lednu 1933 museli němečtí Židé čelit řadě státem zavedených diskriminačních opatření i občasným fyzickým útokům na sebe a svůj majetek. Vyvrcholením nacisty vedené antisemitské kampaně v předválečném Německu pak byla takzvaná Křišťálová noc, tedy rozsáhlý pogrom, jenž v noci z 9. na 10. listopadu 1938 postihl Židy prakticky na celé území Říše.

Křišťálová noc je řadou historiků považována za přelomovou událost ve vztahu nacistického režimu vůči Židům. Už totiž nešlo jen o diskriminaci, ale o systematické pronásledování.

Od Křišťálové noci pak vedla přímá cesta k zahájení holokaustu o tři roky později.

Impulzem, jenž v listopadu 1938 rozpoutal rozsáhlé rasové násilí, byl atentát na německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha.

Sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Grynszpan ho 7. listopadu 1938 vážně postřelil, aby se tak pomstil za osud své rodiny, která byla v rámci nařízení německé vlády vypovězena na polské hranice.

Nacistická propaganda se rozhodla využít Grynszpanův čin ve svůj prospěch. V následujících dnech všechny německé noviny v čele s nacistickým listem Völkischer Beobachter publikovaly na prvních stranách nenávistné antisemitské články.

Už v den atentátu začaly v severním Hesensku první útoky na židovské objekty. Když pak 9. listopadu postřelený Rath zemřel, pronesl ministr propagandy Joseph Goebbels útočný projev, v němž atentát interpretoval jako projev židovského spiknutí proti německému národu a vyzval veřejnost k odvetě.

Zda šlo o Goebbelsovu vlastní iniciativu, nebo zda ministr jednal na Hitlerův příkaz, není jisté. Funkcionáři SA a dalších organizací si řeč každopádně vyložili jako pobídku k zahájení pogromu.

Násilné akce se rozhořely kolem jedenácté večer. Naplno zuřily po celou noc, přičemž v některých odlehlejších oblastech skončily až 10. listopadu odpoledne.

Kromě prakticky celého území Německa zasáhl pogrom v menší míře také nedlouho předtím připojené Rakousko i Německem okupované bývalé české pohraničí (například Karlovy Vary, Liberec či Sokolov).

Podle střepů z rozbitých výloh a oken dostala akce bezmála poetický název Křišťálová noc. Realita však měla k poezii daleko. Podle aktuálních odhadů bylo zničeno či poškozeno přes 1200 synagog a židovských modliteben a zhruba 7500 obchodů. Přímo při akci bylo zabito 91 osob.

Historikové ale upozorňují, že pogrom měl i řadu nepřímých obětí, jak lze usuzovat podle zvýšeného počtu sebevražd v listopadu 1938.

Dobový německý tisk násilnou akci interpretoval jako spontánní projev spravedlivě rozhořčeného lidu. Stejně se k akci stavěla i většina vrcholných představitelů nacistického režimu. Druhý muž říše Hermann Göring kritizoval pogrom jako "ekonomicky nesmyslné ničení majetku."

Vrcholem nacistického cynismu ovšem bylo odsouzení německých Židů k zaplacení kontribuce za způsobené škody ve výši jedné miliardy marek.

Kromě toho museli Židé uklidit střepy z ulic a zároveň jim úřady zabavily pojistky za zničený majetek.

Křišťálová noc znamenala přechod k nové fázi represí vůči Židům, vyznačující se systematickým pronásledováním této náboženské menšiny. Bezprostředně po pogromu bylo zatčeno na 30 tisíc Židů, z nichž většina skončila v koncentračních táborech.

Následovala takzvaná arizace majetku, tedy státem prováděná krádež, a stěhování Židů do ghet. Brána ke "konečnému řešení židovské otázky" byla otevřena.