Napadením neutrálních států Beneluxu zahájila německá armáda 10. května 1940 svoje tažení na západ. Útok Němců na frontě podél hranic s Lucemburskem a Belgií až po střední Nizozemsko byl součástí takzvané bleskové války (Blitzkrieg) proti Francii. Nizozemsko kapitulovalo po pěti dnech bojů, 15. května, Belgie o 13 dní později, poté německé jednotky vstoupily do Francie.
Původně byl útok na Francii, kterou chtěl německý vůdce Adolf Hitler "vyřídit" hned po úspěchu bleskového tažení v Polsku, naplánován na listopad roku 1939. Odklady způsobily mimo jiné nacistické vojenské operace v Dánsku a Norsku.
Francií postupovaly německé jednotky, kterým se podařilo obejít obávanou obrannou Maginotovu linii, stejně snadno jako v případě států Beneluxu, jejichž neutralitu odmítlo Německo respektovat podobně jako na začátku první světové války. Po deseti dnech postoupily až ke kanálu La Manche, nepodařilo se jim však zabránit evakuaci britského expedičního sboru od Dunkerque do Anglie. Paříž padla téměř bez boje a 22. června bylo v lese u Compiégne podepsáno příměří mezi Francií a Německem. Stalo se tak v témže salónním vagóně, ve kterém 11. listopadu 1918 Německo za ponižujících podmínek kapitulovalo v první světové válce.
Bitva o Francii si vyžádala na 360.000 mrtvých či zraněných z řad francouzských vojáků a jejich spojenců, včetně 400 mrtvých Čechoslováků. Na opačné straně zahynulo na 45.000 německých a přes 1200 italských vojáků.
