Secesionistické nálady
Příklad Katalánska povzbudil balkánské nacionalisty

Secesionistické nálady v Katalánsku povzbudily nacionalisty na Balkánu, kteří si z nich berou příklad pro svou křehkou a roztříštěnou část Evropy. Albánci na jihu Srbska, Srbové a Chorvaté v Bosně, autonomisté ve Vojvodině... Zdá se, že od katalánského referenda z 1. října všichni sdílejí jednu otázku: "Proč ne my?"

"Vojvodina = Katalánsko" lze číst na zdech Nového Sadu, správního střediska oblasti na severu Srbska.

V blízkosti katedrály v Mostaru (metropoli Hercegoviny), který sdílejí Chorvaté a Bosňáci, někdo nakreslil vlajku "Herceg-Bosny" (samozvaného útvaru, který za války 1992-1995 vyhlásili bosenští Chorvaté) vedle katalánské vlajky. A pod nimi bylo podle místních médií napsáno: "Hodně štěstí, my jsme další!"

V Bělehradě srbské úřady odsoudily "dvojí metr" Evropské unie. Rozhodné odmítnutí katalánské nezávislosti je podle nich v rozporu s uznáním nezávislosti Kosova vyhlášené v roce 2008. Srbsko nadále považuje tuto bývalou autonomní oblast za svou.

Nezávislost Kosova

"Jak jste mohli schválit nezávislost Kosova, a dokonce bez referenda? Jak mohlo 22 členských států legalizovat odtržení porušující evropské právo, které je základem politiky EU?" prohlásil srbský prezident Aleksandar Vučić. Jeho vláda v otázce katalánského referenda jednoznačně podpořila Madrid, který byl jedním z hlavních měst EU, jež neuznaly Kosovo.

Bělehrad má ale svou politickou geografii především na jihu - Albánci v Preševu a Bosňáci v Sandžaku - a na severu - Vojvodina a jejích 20 komunit. Vůdce Ligy sociálních demokratů Vojvodiny (LSV) Nenad Čanak, který je stoupencem větší autonomie, 1. října navštívil Barcelonu.

Nicméně Vojvodina není to, co znepokojuje Floriana Biebera, odborníka na Balkán z univerzity v rakouském Štýrském Hradci. Tento region podle něj má určitou identitu, nicméně nikoli silné hnutí za nezávislost ani dostatečně markantní kulturní odlišnost.

Demokratický pokrok

To ale není případ Preševského údolí, jež sousedí s Kosovem a jehož 75 tisíc obyvatel je téměř zcela albánské. "Kulturní odlišnost" se tam omezuje na otevřené nepřátelství. V roce 2001 došlo ke střetům srbské armády s albánskými povstalci. Klid byl obnoven, ale touha připojit se ke Kosovu trvá. Vůdce Hnutí za demokratický pokrok Jonuz Musliu veřejně podpořil katalánské referendum. Podobné hlasování zorganizované v roce 1992 v Preševském údolí bylo podle něj rovněž legitimní.

Dalším citlivým bodem je Bosna. Srbové (tvoří téměř třetinu ze 3,5 milionu obyvatel země) jsou seskupení ve své entitě, Republice srbské. Více než dvacet let po mezietnické válce, která si vyžádala kolem 100 tisíc mrtvých, zůstali loajální Bělehradu, nikoli Sarajevu.

Vůdce Republiky srbské Milorad Dodik, obratně využívající politiku "cukru a biče", při několika příležitostech referendem o nezávislosti už hrozil. Po vývoji v Katalánsku je podle něj "možná čas začít racionálně mluvit o mírovém rozdělení Bosny".

"Je evidentní, že jestliže (katalánští stoupenci nezávislosti) uspějí, povzbudí to... Milorada Dodika, aby šel dál za svým cílem," míní Bieber.

"Odloučení"

A to může dát křídla 120 tisíci Srbů na severu Kosova. V ulicích Kosovské Mitrovice vlají srbské vlajky a všudypřítomné jsou portréty Aleksandara Vučiče. Srbský ministr zahraničí Ivica Dačić letos v létě veřejně hovořil o "odloučení, nebo ať se tomu říká, jak chce," této oblasti obývané Srby.

Florian Bieber ale připomíná, že mezinárodní společenství uzná nové státy jen za "mimořádných okolností", jako jsou rozsáhlé represe nebo velká násilná hnutí usilující o nezávislost. To byl případ bývalé Jugoslávie v devadesátých letech.

"Katalánsko do žádné z těchto kategorií nespadá, ani Republika Srbská, ani sever Kosova," říká Bieber.