Měly to být příkladné nemocniční projekty. Privatizace německé Univerzitní kliniky Gießen a Marburg (Universitätsklinikum Gießen und Marburg; UKGM) však hrozí skončit katastrofou. Také u menších soukromých klinik se ukazují nebezpečné trendy. Na úkor pacientů.
Ať už jde o veřejnou přepravu osob, obecní nemovitosti nebo o dodavatele vody a energií, jejich privatizace bývá, či spíše bývala, spojena s velkou euforií. Pryč s pohodlným úřednictvím - a všechno bude lepší.
Skutečnost však vypadá mnohdy jinak. Nedojde ani k velkohubě slibovanému snižování cen, ani ke zlepšení kvality daných služeb, píše německý magazín Der Spiegel. Též ve zdravotnictví se do dražby dostává stále více klinik.
Ale kdy je v této oblasti privatizace skutečně smysluplná? A jak se tento krok projeví v péči o pacienta?
Kritické je, když jde o velká zařízení, která musejí poskytovat lékařské služby celému regionu. To dobře ukazuje příklad nekonečného příběhu univerzitní kliniky UKGM, kterou za velkého jásotu převzala roku 2006 společnost Rhön-Klinikum AG (stát Hesensko si ponechal pět procent).
UKGM je přitom slušný zdravotnický pořízek. Zaměstnává zhruba 9 500 lidí a disponuje 2 230 lůžky.
Ukázková privatizace?
Ze začátku všechno vypadalo jako úspěšná privatizace univerzitní kliniky. UKGM měla být privatizační vlajkovou lodí a měla ušetřit výdaje věčně děravé kase spolkové země Hesensko. Do nemocničního zařízení kliniky se začalo investovat, pořizovaly se nové přístroje, během pouhých jedenácti měsíců vznikla v Gießenu dětská klinika.
Z někdejší euforie už ale moc nezůstalo. Po krátké době začalo propouštění zaměstnanců, rušily se různé obory a snižovaly se náklady.
Řady zdravotnického personálu prořídly, uklízečkám se snižoval plat. K tomu se zařadily i smluvně stanovené kvóty výkonů - například minimální počet operací šéflékařů.
Pevnou součástí tajné smlouvy o prodeji mezi Hesenskem a Rhön AG bylo zřízení částicového centra. Zařízení za 120 milionů eur mělo způsobit revoluci v léčení nádorů v celé oblasti. O tom už se ale nemluví. Nejvýraznějším pozůstatkem těchto plánů je hrozba pokuty 100 milionů eur spolkové zemi Hesensko.
Už roku 2011 prohlásily Rhön-Klinikum AG a Siemens, výrobce přístroje, že částicová terapie se nevyplatí. Siemens si své zařízení koupil zpět a používá ho k výzkumným účelům.
Hesenská vláda k tomu oficiálně mlčí. Úpadek UKGM lze však už těžko zastavit. Počty pacientů klesají, zaměstnanci jsou stále nespokojenější a červená čísla v hospodaření kliniky se hrozivě zvětšují, píše Spiegel.
Podle auditu McKinsey z loňského roku je zdravotnické zařízení kandidátem na bankrot. Jeho strukturní deficit prý činí 20 milionů eur a nutné investice do roku 2020 by měly být nejméně 200 milionů eur.
Proti sporné privatizaci vystupuje iniciativa lékařů, která vznikla už roku 2009. Jmenuje se "NotRuf113" (Tísňové volání 113) a kritizuje "mýcení lékařské péče v celém regionu".
Iniciativa vyzývá zemskou vládu, aby univerzitní kliniku rekomunalizovala, a to podobně, jak se o tom už déle na různých místech Německa děje v oblasti zásobování energiemi a vodou.
Ne vždy však musí privatizace skončit katastrofou. Třeba u malých nemocnic, které nabízejí některé základní služby interní medicíny, chirurgie a gynekologie, může být prodej velmi smysluplný. To může platit i pro některá větší zařízení.
Ale i tady vyvstávají problémy. Menší zařízení vyďobávají rozinky a specializují se na lukrativní zákroky. Choulostivé případy, které se jim nevyplatí léčit, končí v univerzitních a obecních nemocnicích.
"To vede přímo k etickému dilematu," varuje Martin Engelhardt, šéf ortopedie na Klinikum Osnabrück.
Z dlouhodobějšího pohledu hrozí, že obyčejní pacienti bez soukromého nebo dodatečného pojištění se nedostanou ke špičkové medicíně.
Tento nebezpečný trend je podle Engelhardta už nyní patrný u některých soukromých klinik. Odhlašují se ze záchranné služby, protože není výdělečná.
Situace současně povzbuzuje soukromé kliniky, aby nabízely spíše nesmyslné, avšak vysoce dotované terapie, dokonce i když jsou pacientovi spíše ke škodě než k užitku.
Už nyní dostává v Německu umělé kyčelní klouby výrazně více pacientů, než je evropský průměr. Podobné to je u operací plotýnek nebo artroskopie kolena.
Dalším příkladem je paliativní medicína, jež by měla umožnit důstojné umírání, ale ve skutečnosti se z ní stává stále výnosnější kšeft. Ne o moc jinak to vypadá na mnoha jednotkách intenzivní péče (JIP).
Jak řekl Spiegelu jeden bývalý šéf kliniky, který si nepřál být jmenován, mnoho umírajících je na jipce drženo při životě tak dlouho, jak to jen jde. Protože by se to prostě nevyplatilo - koneckonců se kasíruje jen za živé pacienty.
