Kdo si rád pochutná na hovězím, musí (nechat) mordovat zvířata. Ale šlo by to méně krutě, než je tomu obvykle dnes. Švýcarští sedláci nyní žádají, aby se dobytek zabíjel, přesněji střílel přímo na loukách, na horských pastvinách, jež zná a kde je mu dobře. Do zvířecího nebe (či pekla) by se mu odcházelo, pokud to tak lze vyjádřit, hezčeji než dosud.
Dobytčata by na onen svět posílala lovecká puška, nejlépe s tlumičem.
Ochránci zvířat to vědí už dlouho, sedláci jakbysmet, a také konzumentům se daří stále méně potlačovat ve svých hlavách nehezké skutečnosti. Když se porážejí dobytčata, je to kruté a odporné.
Stres zvířat a hrůza ze smrti ničí kvalitu pozdějších steaků, bifteků či gulášů. Stále více švýcarských sedláků na to chce jít jinak - někteří už to dělají.
"Porážet se musí, to je jasné," míní agronom a částečný zemědělec Eric Meili, který se stal mluvčím nového hnutí. "Otázka je, jak!" Jeho návrh může znít neobvykle, ale někde se už za určitých podmínek praktikuje.
Dobytek, skot či hovězí, se má podle Meiliho střílet v jeho domácím prostředí, na pastvinách, které dobře zná. Musí to ale jít rychle a pokud možno bezbolestně. Zvířata určená na porážku budou ušetřena i transportu na jatka, nejednou přes několik zemí, při kterém velmi trpí. Projekt už proto podporuje také mezinárodní organizace na ochranu zvířat Čtyři tlapky.
Meili od švýcarských sedláků nepožaduje, aby popadli svou armádní pušku, kterou mají v rámci milicního systému v zemi uloženou nejspíše někde doma v almaře, a vyrazili na louku na čekanou. "Předpokladem jsou přísná pravidla", vysvětluje šedesátiletý aktivista. "Musí být přesně předepsán druh zbraně i munice, je třeba použít tlumič, střelec musí mít lovecký lístek a školení v zacházení se zbraní."
Pokud zastřelený kus padne na zem, je nejlepší převézt ho někam na dvůr, kde vykrvácí, a poté s ním zajet k řezníkovi na jatka.
Meili, který pracuje pro výzkumný ústav biologického zemědělství, uchopil problematiku z opačné strany. Se svými 30 krávami produkuje vysoce hodnotné maso. Pro svá zvířata dělá, co může... Žádné speciální krmivo s podezřelými přísadami, využívá cíleně genetiku a přírodní fenomény.
Snaží se zmírnit horor na jatkách. Zvyká zvířata předem na transport, doprovází je na jejich poslední cestě a s jatkami má dohodu, že jeho svěřenci jdou na porážku jako poslední na konci pracovního dne, aby neslyšeli zoufalé bučení a jiné předsmrtné projevy ostatních sudokopytníků.
Všemu ale zabránit nedokáže. Jsou to poslední okamžiky, kdy zvíře zafixují v ocelovém boxu a vstřelí mu kovový kolík do mozku.
Příslušná veterinární správa v kantonu Curych (Zürich) odmítla Meiliho iniciativu zabíjet dobytek kulkou. Tou se zatím usmrcují jen divoká zvířata. To platí i pro jelení zvěř, která se chová na maso ve speciálních oborách.
Meili a další stejně smýšlející se ale nevzdávají. "Nechci, aby se od zítřka ve Švýcarsku každý hovězí kus střílel na jeho pastvině," vysvětluje Meili a dodává: "Chci jen aby se tato možnost uzákonila." Legislativa se podle něj má přizpůsobovat měnící se skutečnosti.
Proti rozhodnutí veterinárního úřadu se chce proto odvolat u soudu. "Teď necháme fungovat náš právní stát... Demokraticky a pomalu."
