Podtatranský euroskeptik
Profil strůjce pádu slovenské vlády

Kvůli odporu strany předsedy parlamentu Richarda Sulíka nejspíš nebude schváleno navýšení pravomocí záchranného fondu eurozóny (EFSF). Vláda premiérky Radičové s jeho schválením přitom spojila svůj osud.

Slovensko je posledním státem eurozóny, který o EFSF dosud nerozhodl. Koalice čtyř stran pravého středu se kvůli rebelujícím liberálům Richarda Sulíka několik týdnů nedokázala dohodnout na podpoře dokumentu, jehož platnost vyžaduje souhlas všech 17 zemí Evropské měnové unie. I poslední pokus o dohodu zkrachoval.

Třiačtyřicetiletý ekonom, bývalý podnikatel a zakladatel liberální strany Svoboda a Solidarita (SaS) Richard Sulík je jedním z autorů slovenské daňové reformy. 

V minulosti radil kromě slovenských ministrů financí i někdejšímu českému poslanci a exministru financí Vlastimilu Tlustému.

"Rozšířením eurovalu (záchranného fondu eurozóny) bude Slovensko zachraňovat zahraniční banky," tvrdí Sulík o změnách ve fungování EFSF, které dohodli lídři eurozóny letos v létě.

Sulík se narodil 12. ledna 1968 v Bratislavě. Ve dvanácti letech emigroval spolu s rodiči do západního Německa, kde studoval fyziku na Technické univerzitě v Mnichově a podnikovou ekonomii na univerzitě tamtéž. V roce 1991 po návratu na Slovensko založil firmu FaxCOPY, a. s., v jejímž čele stál do roku 2001. Od roku 2002 působil pět let na ministerstvu financí, mimo jiné jako poradce pro daňovou reformu.

V roce 2003 promoval na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Jeho diplomová práce byla základem slovenské daňové reformy z roku 2003, která zavedla rovnou daň 19 procent ze všech druhů příjmů a sjednotila daň z přidané hodnoty na základní sazbu 19 procent.

V letech 2005 až 2006 radil též tehdejší ministryni sociálních věcí a nynější premiérce Ivetě Radičové. Od roku 2004 byl dva roky ředitelem pro restrukturalizaci firmy OLO, a. s., která se starala v Bratislavě o odvoz a likvidaci odpadu.

Strana s liberálním programem a názvem Svoboda a Solidarita, kterou Sulík v březnu 2009 založil, vstoupila do povědomí veřejnosti mimo jiné požadavkem vypsat referendum o snížení počtu poslanců, omezení poslanecké imunity či zrušení koncesionářských poplatků. V loňských volbách získala 12 procent hlasů a v parlamentu má 22 poslanců.

V rámci koaličních jednání se SaS - druhé nejsilnější straně vládní čtyřkoalice - podařilo získat křeslo šéfa zákonodárného sboru. Sulík byl do této funkce zvolen na první schůzi nového parlamentu loni 8. července.

Loni v září pak přečkal pokus opozice o sesazení na základě výtek opozice, že SaS neurčila svého zástupce do ústřední komise, která měla dohlížet na referendum o zrušení koncesionářských poplatků, a dále že se nechová důstojně.

Koncem září pak slovenská média spekulovala o možnosti odchodu SaS z vlády kvůli sporu mezi premiérkou Radičovou a Sulíkem o ministerského činitele ze SaS, u kterého bylo podezření ze střetu zájmů.

Letos v červnu se SaS podle průzkumů dostala k hranici volitelnosti do Národní rady. Podle expertů doplácí na nesplněné sliby. Svá kontroverzní témata typu registrované partnerství osob stejného pohlaví nebo zrušení trestního stíhání lidí za držení marihuany pro osobní potřebu do vládního programu neprosadila.

Bez hlasů SaS koalice nemá ve sněmovně dostatek hlasů na prosazení eurovalu. Opoziční Směr - sociální demokracie expremiéra Roberta Fica rozšíření pravomocí EFSF v principu neodmítá, podporu v prvním hlasování parlamentu ale přislíbil jen v případě dohody koalice.

Při opakovaném pokusu je Směr-SD podle dřívějšího vyjádření Fica připraven podpořit dokument výměnou za rekonstrukci vlády nebo vypsání předčasných voleb.