Jako první německá spolková země v historii poskytlo Šlesvicko-Holštýnsko (Schleswig-Holstein) ústavní ochranu Romům a Sintům. Od nynějška mají nárok na ochranu a podporu stejně jako další dvě menšiny, jež v této spolkové zemi žijí: Dánové a Frízové.
Romové a Sintové (kteří se třeba v Německu, Belgii a Francii berou za svébytnou větev cikánského lidu), se tak jako nově uznaná menšina dostávají legislativně zhruba do stejného postavení jako Lužičtí Srbové, kteří žijí v Sasku a Braniborsku na samém východě Spolkové republiky.
Příslušnou změnu v ústavě dnes schválil zemský sněm v Kielu. V článku 5, odstavci 2, větě 2 nyní stojí: "Národní dánská menšina, menšina německých Sintů a Romů a fríská národnostní skupina mají nárok na ochranu a podporu."
Z tribuny pro návštěvníky sledoval hlasování poslanců Romani Rosse, německý byznysmen, lidskoprávní aktivista a předseda Ústřední rady německých Sintů a Romů. Tento orgán sídlící v Heidelbergu byl založen roku 1982.
O včlenění Sintů a Romů do šlesvicko-holštýnské ústavy se diskutovalo už loni, ale příslušná iniciativa ztroskotala na tehdejší zemské vládní koalici křesťanských demokratů (SPD) a liberálů (FDP).
S novým návrhem, který podpořili sociální demokraté (SPD), zelení, FDP, Piráti (Piratenpartei SH) a Jihošlesvický svaz voličů (SSW; strana dánské menšiny) nakonec souhlasila i CDU.
Sintové a Romové sídlí ve Šlesvicku-Holštýnsku už stovky let.
V současnosti zde žije kolem pěti tisíc příslušníků těchto národnostních menšin. První zmínka o Romech (Cikánech) v této oblasti se pochází z roku 1417.
Bez ohledu na miliony Turků a příslušníků jiných národů ve Spolkové republice uznává tato oficiálně na svém území jen (na zemské úrovni) tři národnostní menšiny, jimiž jsou Lužičtí Srbové, Dánové, Sintové a Romové, a dále pak jednu národnostní skupiny Frízů.
Snahám uznat i jiné než zmíněné menšiny se německá politika už desítky let úspěšně brání.
