Zvraty na jihu
Pyrrhovo vítězství řeckého premiéra Papandrea

Nedělní dohodu s opozičními konzervativci o vytvoření nové přechodné vlády může řecký premiér Jorgos Papandreu považovat do jisté míry za svoje Pyrrhovo vítězství. Na razantní úsporná opatření, jejichž dopady na peněženky a nervy běžných Řeků se projeví podle ekonomů nejbolestivěji hlavně v následujících měsících, už nejsou socialisté sami.

Opozice si ale vymohla předčasné parlamentní volby za zhruba tři měsíce, což Papandreu dosud označoval obecně za katastrofu a jeho političtí soupeři za katastrofu pro socialisty. Papandreu, který přichází o premiérské křeslo, si může dělat naděje, že si v únorovém hlasování zlepší výchozí postavení oproti tomu, jaké podle průzkumů veřejného mínění má teď. Pokud to ovšem za pouhé tři a půl měsíce stihne.

Pravicové Nové demokracii (ND) k vítězství, byť asi nezaručujícímu vytvoření jednobarevné vlády, dnes stačí, že v parlamentu kritizuje úplně všechno, s čím socialistická vláda přijde. Jako kdyby Papandreův kabinet, zoufale se snažící vyhnout se totálnímu bankrotu, měl vůbec na vybranou při vyjednávání se zbytkem eurozóny a Mezinárodním měnovým fondem (MMF) o kombinované úvěrové pomoci více než dvou stovek miliard eur a odpisu 50 procent dluhů. Šéf konzervativců Antonis Samaras nicméně do poslední chvíle tvrdil, že on by o již dohodnutých podmínkách opět vyjednával.

Přitom o nedodržení dohod, či o zmírnění jejich dopadů, jak to eufemisticky označila řecká strana, se Atény na podzim pokusily samy. Mrazivá reakce evropské "trojky", tedy věřitelských kontrolorů, kteří ke svému úžasu zjistili, že země polevila v úsilí šetřit, co se dá, ale Řekům ukázala, jak musel veřejně mnohem mírnějšími slovy konstatovat ministr financí Evangelos Venizelos, že čas licitací z měsíců a let minulých je nenávratně pryč.

Demonstrace proti reformám

Se spíše těsnou nadpoloviční většinou v parlamentu socialisté měli sílu dál prosazovat reformy. Jejich převaha se ale útěky jednotlivců při ohlašování stále dalších nepopulárních kroků s železnou pravidelností snižovala a vedení strany v čele s Papandreem začalo být jasné, že socialisté by brzy o většinu přišli.

Zároveň pokračovaly důrazné projevy odporu veřejnosti, provázené masovými demonstracemi a stávkami, které byly završeny incidenty o státním svátku 28. října. Tento den, který připomíná, jak Řekové za druhé světové války odmítli italskou výzvu ke kapitulaci, je v zemi považován bezmála za posvátný. Letos o tomto výročí demonstranti překazili minimálně na deseti místech včetně druhého největšího řeckého města Soluně vojenskou přehlídku, což se téměř rovnalo občanské vzpouře.

Těmito událostmi by bylo možno označit bod zlomu, kdy už řečtí socialisté nechtěli nést na svých bedrech - řečeno Papandreovými slovy - "kříž, který jim ani nenáleží".

Vláda jako hromosvod

Následoval kontroverzní premiérův záměr přenést kritické rozhodnutí o dalším směřování Řecka na obyvatele prostřednictvím referenda. Pravicová opozice sice zareagovala kritikou, že Papandreu ohrožuje členství Řecka v eurozóně, ovšem mimo jiné i pod tlakem prezidenta Karolose Papuliase si již nemohla dovolit zopakovat scénář z června, kdy odmítla premiérův návrh na vytvoření koaliční vlády a na přijetí přiměřené části odpovědnosti za prudké zchudnutí společnosti. Nyní se opozice alespoň domohla předčasných voleb, s nimiž v červnu zase nesouhlasil Papandreu.

Konzervativní poslanci se tak připojí k socialistickým kolegům při brzké ratifikaci dohody o přijetí druhého balíku zahraniční finanční pomoci ve výši 130 miliard eur a umazání 50 procent dluhů a vyjádří důvěru přechodné vládě s novým premiérem. Hlavním úkolem šéfa přechodného kabinetu bude zhostit se role hromosvodu lidovému hněvu a dovést do konce nezbytná úsporná opatření, kterými je zahraniční pomoc podmíněna.

V parlamentních volbách, které budou v únoru následovat, může Papandreu doufat, že se rozhořčení voliči nebudou moci snadno rozhodnout, které ze dvou hlavních politických stran se pomstít více. Vyhlídky by tak mohl mít ve střetu se Samarasem opět vyrovnané. Pokud konzervativní vůdce nepřesvědčí voliče, že spojením se socialisty zachraňoval Řecko on, a pokud oběma politikům nevyroste jiný soupeř.