Už počátkem 90. let čelila Iveta Radičová výhrůžkám. Týkaly se její dcery. "Bála jsem se. V tu chvíli zvažujete, jestli stojí za to pokračovat," vzpomíná dnes. Když ale teď dostala poštou nábojnici, vidí už věc jinak. "Potřebujeme změnu. A politik nemá mít strach, politik ji má prosadit."
Na slovenskou premiérku čekáme v přijímacím sále vládní budovy. Za okny sněhová kalamita, o to útulněji působí zadní část místnosti, kde plápolá oheň v krbu. Při bližším ohledání člověk zjistí, že původcem plamene je jen plynový hořák a "dřevo" je imitace z kamení. "Ale i tak je to pokrok," komentuje krb mladík z tiskového oddělení. Jak to?
Když krb hoří...
"Ten krb dal vybudovat premiér Dzurinda před summitem Bush - Putin, který probíhal v Bratislavě. Asi chtěl, aby se Bush cítil jako u krbu v Bílém domě. Ale krb nikdy nezapálil. Premiér Fico krb nesnášel a všem zdůrazňoval, že to má na svědomí Dzurinda. No a pak přišla paní premiérka Radičová a krb plápolá," vykládá mladý muž. A tak trochu tím ilustruje i proměnu stylu na premiérském postu.
Ptám se, co se pro něj pod Radičovou změnilo. "No... odpovídáme novinářům. Za Fica jsme měli univerzální odpověď na otázky hlavních slovenských deníků, něco v tom smyslu, že kvůli jejich pravicovému zaměření premiér nebude otázky komentovat. A paní premiérka odpovídá na všechno." A na všechno odpověděla Iveta Radičová také Týdnu, bohužel vedoucí tiskového oddělení jako ostříž hlídala vyhraněný čas čtyřiceti pěti minut.
Čím Radičová leze na nervy lidem kolem sebe i sobě?
Byla by sama terčem vtipů svého muže - humoristy, kdyby žil?
O čem mluvila s Hillary Clintonovou?
Jakou nejabsurdnější věc měla podepsat?
Jak bude trávit Vánoce?
Odpovědi na tyto a mnohé další otázky si můžete přečíst ve vánočním vydání časopisu Týden,které vychází 20. prosince.
