Nezaměstnanost
Rakouské restaurace zavírají. Nemají kuchaře

V Rakousku roste počet restaurací, které musejí zejména o víkendu zavírat. Hostům totiž nemá kdo vařit ani je obsluhovat

Příkladem může být tradiční restaurace Bader v hornorakouském Laakirchenu, kde už se turisté ani místní v neděli nenajedí. Majitelka Hannelore Moserová tak dlouho nemohla sehnat náhradu za odcházejícího kuchaře, až se kromě pondělí rozhodla zavřít restauraci i poslední den v týdnu. Sama s rodinou už nedokázala dosavadní provoz utáhnout.

Takových restaurací v poslední době v Rakousku kvapem přibývá. Kvůli akutnímu nedostatku personálu, tedy kuchařů a číšníků, buď rozšiřují počet zavíracích dnů nebo podnik zavřou úplně. A mnozí podnikatelé z této situace viní stát. Ten totiž podle nich vyplácí tak vysoké sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti, že lidé nechtějí pracovat.

"Dnes zavřeno. V zemi je půl milionu nezaměstnaných a já nemám žádný personál. Sorry. Hospodský." Ceduli s tímto nápisem vyvěsil nedávno na svou restauraci Martin Hintringer, majitel oblíbené hospody v hornorakouském Feldkirchenu.

Jen ve spolkové zemi Horní Rakousy shání majitelé restaurací letos oficiálně přes úřady práce 1500 zaměstnanců na pozici číšník, kuchař nebo pomocná síla v kuchyni. To je o 20 % volných míst více než loni.

"Sociální dávky jsou příliš vysoké. Když nezaměstnaný dostane 1000 eur za nicnedělání, pochopitelně se nepohrne do práce třeba za 1300 eur čistého," stěžuje si Robert Seeber, rakouský poslanec za lidovou stranu a zároveň provozovatel známé "promenádní" restaurace v Linci. Také on marně shání číšníky a kuchaře.

Tvrdí, že restauratéři nemohou zvyšovat platy donekonečna. Jejich služby by pak údajně už stály tolik, že by se je lidé nemohli dovolit. Dnes majitelé rakouských restaurací běžně nabízejí číšníkům plat 1660 eur (43 000 korun) hrubého, k tomu si ale číšník může často vydělat 200 až 300 eur měsíčně na spropitném. V Rakousku mu navíc ze zákona náleží 13. a 14. plat.

Seeber odmítá názor Rakouské zaměstnanecké komory, která vidí prostor k dalšímu zvyšování mezd v gastronomii. "Ani ti, kdo výrazně zvedli platy, problém s nedostatkem lidí nevyřešili. Lidé často pracují pár měsíců a pak stejně odejdou na pracovní úřad," tvrdí Seeber.

Kdyby stát chtěl podle něj restauratérům skutečně pomoci, měl by odbourat přebujelou byrokracii a zajistit, aby se práce v porovnání s "nezaměstnaností" více vyplácela. Jenže rakouským hospodským se paradoxně nedaří ve velké přilákat ani zahraniční zaměstnance. A to i přes masivní náborovou kampaň. Dvě třetiny zaměstnanců v rakouském turistickém ruchu dnes pocházejí ze zahraničí, zejména z Maďarska, Bulharska, Slovenska, Itálie nebo východní Německa, stále to však k naplnění poptávky ani zdaleka nestačí. Zájem Čechů o práci je v porovnání s ostatními rakouskými sousedy naprosto minimální.

Vedle poměrně nízkých platů vidí experti za nedostatkem zaměstnanců v gastronomii i další důvody. Mladí lidé podle něj dnes nechtějí pracovat v provozu, kde se musí počítat s přesčasy a prací o sobotách a nedělích. Navíc gastronomie ve většině případů nenabízí velkou životní perspektivu. "Když někdo skončí v padesáti letech jako číšník, protože má křečové žíly, už těžko si najde zaměstnání v jiném oboru," upozorňuje Rudolf Moser z hornorakouské Zaměstnanecké komory.

Nedostatek číšníků a kuchařů se přitom netýká jen Rakouska, které je evropskou jedničkou v turistickém ruchu. "U nás je to stejné. Jako přes kopírák," říká prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek.

I když podle něj v Česku funguje hned několik desítek škol vychovávajících číšníky a kuchaře, naprostá většina jejich absolventů se snaží najít práci v oborech, nabízejících lepší pracovní podmínky než gastronomie. Například v Českých Budějovicích se tak mohou místní i turisté setkat se stále častějším jevem, kdy na jedné straně reklamního poutače na ulici nabízí restaurace "menu" a na druhé práci pro každého, kdo je ochoten roznášet pivo nebo vařit.