Rastattský mír, který představitelé Francie a Rakouska uzavřeli před 300 lety, v noci ze 6. na 7. března 1714 v jihoněmeckém městě Rastatt, definitivně ukončil válku o španělské dědictví. Habsburská monarchie uznala španělského krále Filipa V. z Anjou a získala část Španělského Nizozemí (zhruba oblast dnešní Belgie), Milánsko, Neapolsko a Sardinii. Smlouva tak spolu s utrechtským mírem předurčila podobu mapy západní Evropy na další desetiletí.
Válka o španělské dědictví v letech 1701 až 1714 vypukla po úmrtí španělského krále Karla II., posledního z rodu španělských Habsburků. O uvolněný trůn usiloval jak francouzský vládnoucí rod Bourbonů (Ludvík XIV.), tak rakouští Habsburkové (Leopold I.). Jednalo se o ovládnutí rozsáhlých španělských držav v Evropě i zámoří a v podstatě i nové mocenské uspořádání Evropy.
Válku, která neměla jasného vítěze, ukončil v roce 1713 utrechtský mír mezi Francií a Španělskem na jedné straně a Velkou Británií, Nizozemskem, Portugalskem, Savojskem a Pruskem na straně druhé.
Utrechtským mírem přišli rakouští Habsburkové o spojence, zejména o Británii, která se obávala možného propojení Rakouska a Španělska osobou syna císaře Leopolda I. Karla VI.
Rakousko poté začalo jednat o míru s Francií, což vyvrcholilo podpisem smlouvy v Rastattu. Smlouvy se obecně vnímají jako počátek příklonu k principu vyvažování sil v Evropě.
Na celé situaci nejvíce vydělala Velká Británie, když Španělsko a Francie přišly o postavení velmocí. Britové také od Španělů získali Gibraltar, který si drží dodnes. Výročí utrechtské smlouvy loni zvýšilo intentzitu sporů mezi oběma zeměmi.
Rakousko také nepřišlo zkrátka - dosáhlo největšího územního rozsahu ve své historii.
