Stále více Evropanů se v současné době ekonomického útlumu bojí stáří. Představa dožití bez finančních prostředků a mnohdy i nezájmu okolí není něčím, co by v člověku budilo optimismus. Skupina španělských seniorů ale ukazuje, že i na stará kolena si člověk může užívat života. A to dokonce v zemi, která zažívá nejhlubší ekonomickou krizi za poslední dekády. Jaký je jejich recept?
V zahradě pod horami severně od Madridu lze často vidět skupinu starších lidí, jak provádí tradiční čínské cvičeni čchi-kung. Jeho cílem je zušlechťovat tělo i mysl. V chladném ranním větru pomalu přešlapují z jedné nohy na druhou a následují pohyby svého učitele.
Jsou to členové Trabensolu - padesátičlenného družstva důchodců, kteří věří, že našli v požehnaném věku nový způsob života. Kromě snahy o dosažení duševní i fyzické pohody se zde zároveň schovávají před ekonomickými problémy, které sužují jejich zemi, píše web stanice Deutsche Welle.
U vesnice Torremocha de Jarama si ze svých úspor nechali postavit komplex budov, který dohromady sdílejí. Společným majetkem jsou pokoje, zahrady i jídelna.
"V soukromém domově důchodců bychom nedostali místo, jsou moc drahé," vysvětluje sedmdesátiletá Paloma Rodriguezová, která družstvo řídí. "Státní domov také nepřipadal v úvahu, protože jich je málo a někteří lidé je potřebují mnohem více než my. Takže jsme si uvědomili, že musíme jednat," doplňuje.
Paloma měla výhodu, že měla něco našetřeno. Do Trabensolu se nastěhovala stejně jako většina ostatních loni v březnu, krátce po dokončení stavby. Projekt ji prý dal novou životní perspektivu a zároveň ji zbavil starostí, že bude na obtíž svým dětem.
To je poměrně opodstatněná obava. Do roku 2050 budou dvě pětiny Španělů starší šedesáti let. Kdyby zemi v té době stále trápila velká nezaměstnanost, seniory by v podstatě neměl kdo živit.
"Všichni jsme měli docela těžké zkušenosti s našimi vlastními rodiči. Věděli jsme tedy, že naše děti by nechtěly procházet tím samým jako my," říká.
Každý člen komuny do projektu za posledních deset let vložil 150 tisíc eur (asi čtyři miliony korun). Měsíčně pak každý platí asi 800 eur (asi 22 tisíc korun). V ceně je ubytování, vybavení a jídlo. Pro srovnání: v roce 2010 byl průměrný důchod ve Španělsku asi 900 eur.
Důležitou součástí života v Trabensolu jsou společné aktivity. Senioři chodí na túry do nedalekých hor, meditují, docházejí na lekce astronomie, zahradničí, hrají stolní tenis...
Už samotná obytná budova vyzařuje vnitřní klid. Všechny pokoje mají okna orientována na jih a je z nich výhled na skleníky a záhony se zeleninou. Okna jsou dost velká a v zimě pokoje pomáhají vyhřívat sluneční paprsky.
Projekt je samozřejmě teprve na začátku a až čas ukáže, jak bude fungovat. Může se stát, že někteří odejdou, třeba proto, že budou potřebovat speciální lékařskou péči. Pokud se někdo rozhodne odstěhovat, dostane svůj podíl zpět. Místo něj pak může přijít někdo jiný.
I do Trabensolu ale doléhají problémy španělské ekonomiky. Někteří se bojí, že kvůli zmrazování důchodů v budoucnu nebudou mít na placení příspěvků. Hodně z těch, kteří se sem chtěli nastěhovat, muselo také zůstat v Madridu, protože nenašlo kupce pro svůj dům či byt. Přesto všichni věří, že jejich projekt přetrvá.
"Lidé, kteří sem přicházejí, vědí, o co tu jde. O společný život, solidaritu a vzájemnou pomoc," shrnuje třiasedmdesiletá Maria Luisa Llorenová.
