S obličejem začerněným po 35 letech strávených mezi odpadem na veřejné skládce Pata-Rat na předměstí severorumunského města Kluž si Marin Varga jen povzdechne: "Horší už to být nemůže." Sedmačtyřicetiletý muž, který vypadá o deset let starší, čeká jako každý den, až zaměstnanci recyklační společnosti železnic přijedou zvážit jeho chudý ranní úlovek: několik koster počítačů, pružiny ze starého kanape nebo svinuté kabely, všechno natěsnané na vozíku taženém vychrtlým koněm.
"Žijeme ze dne na den, nic víc," říká Marin Varga, který sdílí se svou třígenerační rodinou, konkrétně se 13 osobami, jedinou místnost v přístřešku postaveném mezi odpadky.
Nepřipadá ani v úvahu, aby děti chodily do školy. "Pomáhají nám hledat v odpadcích," vysvětluje.
Skládka domovem
Zatímco on sní o tom, že by se jednou mohli odsud dostat, šedesátiletá žena se obává toho, aby jednou nebyla donucena odsud odejít.
"Kdyby novináři začali psát o tom, že žijeme na haldě odpadu, vyhnali by nás odsud. A kam bychom potom šli?" ptá se zděšeně majitelka domku z prefabrikovaného betonu, na němž je připevněna parabolická anténa. To jí dodává určitou autoritu mezi jejími méně šťastnými sousedy.
Několik set metrů odsud úřady samy postavily před deseti lety kontejnery pro lidi bez domova, mezi nimiž jsou většinou Romové. Postupně se ale na tomto pozemku patřícím železniční společnosti začaly usazovat i další rodiny. Dnes Kanton bez čísel, jak se mu začalo říkat, zahrnuje stovku přístřeší postavených většinou z plechu, dřeva nebo lepenky, které ve třech řadách lemují železnici.
Většina obyvatel, kterých je tady asi 370, je bez práce, a podle úřadů se živí příležitostnými drobnými pracemi nebo recyklací odpadu.
Jediným zdrojem vody je pumpa stojící u silnice, jen dvě rodiny jsou napojeny na elektrický rozvod a další jim musejí platit 25 eur měsíčně za to, že si mohou doma rozsvítit nebo si pustit televizi.
Alespoň nekradu
"Už tady žiju sedm let," říká sedmašedesátiletá Elixenia Borbanová, která se svěřuje, viditelně v rozpacích, že k vybírání popelnic ji donutily okolnosti.
"Alespoň ale nekradu," dodala a dala nahlédnout do své igelitky, kde je spousta starých novin a několik plátků chleba.
Jedním z mála, kdo má v této kolonii stálé zaměstnání, je pětatřicetiletý Agustin Coroj, otec čtyřleté dívenky. "Úřady postavily sociální byty, ale všechny byly rozděleny nespravedlivě lidem, kteří mají peníze nebo kteří znají někoho na radnici," říká rozzlobeně.
Starosta Kluže Sorin Apostu ujišťuje, že se hledají řešení, jak zlepšit životní podmínky této komunity.
"Do konce roku bude s pomocí několika podnikatelů a nevládní organizace část těchto lidí přestěhována," řekl.
Úřady musejí také najít místo pro ekologickou skládku a uzavřít tu na Pata-Rat, jak se zavázaly v roce 2002 pod tlakem Bruselu.
Ale podle Marina Vargy "půjdou Romové tam, kde bude zřízena nová skládka, protože to je jediný způsob, jak mohou přežít".
Foto: Profimedia
