Rusko, pomoz, žádali demonstranti v Mitrovici
18.02.2008 15:56 Původní zpráva
Rozdělená Kosovská Mitrovica viděla den po vyhlášení nezávislosti Kosova největší demonstraci Srbů v nejnovějším státě Evropy. Násilnostem zabránili vojáci mezinárodních sil, kteří udrželi dav na severní straně mostu a nepustili ho na jih.
FOTOGALERIE Z DEMONSTRACE: ZDE
V jižní Mitrovici je klid. Včerejší oslavy nezávislosti jsou minulostí a i vlajkosláva pomalu mizí. Rudočerné standarty s orlem a americké zástavy s pruhy a hvězdami zdobí už jen domy. Dnes je řada na Srbech. Na poledne svolali nacionalisté velkou demonstraci.
OSN předpokládá problémy. Připravila několik obrněných vozů a polskou pořádkovou četu, aby zabránila nepokojům. Jinak je však na jihu ticho. Ne tak na opačné straně řeky.
SITUACI V KOSOVU SLEDUJÍ ŽIVĚ REPORTÉŘI SERVERU TÝDEN.CZ
Z reproduktorů se do dálky nesou tóny srbských písní, které všem shromážděným připomínají, že „Kosovo je Srbsko. Kosovo je naše duše". Na hlavním náměstí Sumadija a v přilehlých ulicích se shromáždilo šest až sedm tisíc lidí.
Tři prsty do vzduchu!
Po několika minutách čekání začíná řečnit pravoslavný kněz z Mitrovice. „Musíme ukázat celému světu, že nám dnes berou naši duši," volá do davu. Pak cituje pár veršů z bible, načež se lidé pokřižují a ukazují zdviženou ruku se třemi prsty.
Celý svět zná dva zdvižené prsty na znamení vítězství. Srbové však tímto gestem ukazují, že mají něco víc a stojí proti celému světu.
Jak přicházejí další řečníci, například hlava Srbů v černohorském parlamentu, dav se začíná rozehřívat a provolává slávu mateřské zemi, která je nyní o patnáct procent menší. I Rusko lidé velebí a jeden z transparentů hlásá: Rusko, pomoz!
Dvaatřicetiletý Vladimír v to doufá: „Něco se musí stát. Tohle není možné. Rusové nám pomohou." Ale nespoléhá jen na největší slovanskou zemi světa. „Dostaneme pomoc i od našich diaspor jinde. Srbové jsou i v Americe, Chorvatsku, Černé Hoře," dodává.
Nenad, který přijel až z chorvatské Dalmácie ukazuje svůj pas a říká: „Přijel jsem sem podpořit své bratry. U nás je normální mít jedno dvě děti. Albánci jich mají šest nebo sedm. Musíme se semknout a držet pohromadě."
„Historie ukazuje, že takovéhle násilné dělení zemí není dobré. Hitler to udělal Československu, a jak to nakonec dopadlo," povzdechne si Nenad. „A co budou dělat Španělé s Basky nebo Francouzi s Korsikou, až budou tamní lidé chtít nezávislost," ptá se naštvaně. „Je to problém Američanů, ať si to pak řeší oni," dodává.
Rozhodující okamžik
Program na pódiu končí a opět se ozývá hudba. Ovšem celý dav se jako jeden muž hrne k symbolu rozdělení Mitrovice. K mostu přes řeku Ibar.
Tam už čeká zhruba padesátka urostlých vojáků mnohonárodnostních sil, aby Srby zadrželi. Těsně před mostem se demonstranti zastavují, aby symbolicky spálili americkou a albánskou vlajku. Tu novou kosovskou zřejmě ještě nemají.
Nejnapjatější moment přichází, když se všichni hrnou dopředu, aby viděli, a tlačí tak ty před sebou na jednotky OSN. Na okamžik to vypadá, že se hráz protrhne a dav se vevalí na albánskou stranu. Pronikli však jen tři Srbové, kteří se hned vrátili zpět.
Výbušná situace se uklidnila, lidé se rozcházejí. Poláci jsou rádi, že nemuseli zasahovat. Smějí se a vtipkují. Velitel první záložní čety sice odmítl říct své jméno, ale představil se jako International Killer, mezinárodní zabiják. „To víte, jsme rádi, že jsme nemuseli vůbec zasahovat. Snad to bude takhle klidné i dál," říká s úsměvem.
Všichni sice dostali ostré náboje, ale použít je nemuseli. Nikdo však neví, co bude dál, a každý se obává nějaké provokace, která by zapůsobila jako jiskra a zažehla by nepokoje.
Foto: Jan Schejbal
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.