Sasko prokouklo po povodni k nepoznání

Velká voda, která před pěti roky zasáhla německé Sasko podobně jako Čechy, nedává lidem v Německu příležitost k nářkům nebo stížnostem. Pohroma vyvolala takovou solidaritu, že pomoc přicházela od vlády i jednotlivců už pár hodin po neštěstí. Z povodňových škod už toho na severních svazích Krušných hor nebo v německém Polabí moc k vidění není: postižené obce a města prokoukly k nepoznání.

"Nejhorší je pocit bezmocnosti," vzpomíná Lutz Hennig, kustod na krušnohorském zámku Weesenstein. Stejnojmennou obcí s asi 200 obyvateli se odpoledne 12. srpna 2002 začala valit rozvodněná říčka Müglitz. Voda spláchla desítku domů a dva lidi usmrtila.

Na místech po některých stržených domech v podzámčí je dnes úhledný parčík. Letos na jaře se opět otevřel i povodní zpustošený zámecký park.

Fritzscheovým se říčka prohnala skrz obytné místnosti a nakonec strhla dvě stěny 300 let starého poříčního domu. Dnes o tom rodina nechce mluvit. "Někdy už to musí skončit," říká asi padesátiletá Kerstin Fritzscheová.

Rodina nyní bydlí v jiné vesnici o pár kilometrů dál, v novém domku a v nové uličce nesoucí příznačné jméno - 12. srpna. Žijí tam i někteří další, kteří tehdy přišli ve Weesensteinu o domov.

Svět obletěl i obrázek rodiny Jäpelových, kteří se zachránili tím, že strávili noc na jediné zdi domu, kterou kolem se valící voda nestrhla. Ti, kdo hodně trpěli, dnes připouštějí, že ale zažili i závist těch, kterým obydlí zůstalo a kteří tedy pomoc nepotřebovali.

Povodeň se stala největší pohromou východního Německa od sjednocení země, avšak oblast nakonec z katastrofy hodně vytěžila. Média připomínají možná největší a nejrychlejší záchrannou akci v poválečných dějinách: Státní fond shromáždil na osm miliard eur (přes 220 miliard korun), které daly dohromady vláda, spolkové země a obce. Další téměř tři miliardy se získaly přesuny ve státním rozpočtu a ze strukturálních fondů EU.

Fasády většiny domů v regionu zjevně pocházejí z posledních let a svítí novotou. Podobně to vypadá třeba v polabské Pirně a Míšni nebo v Grimmě, jejíž centrální část zpustošila krušnohorská Mulda. V Drážďanech si už turisté sotva vzpomenou na to, jak Semperova opera, galerie Zwinger nebo Albertinum stály pod vodou. V malé Grimmě je to prý naopak: nechtěné tehdejší pozornosti se dnes snaží město využít k přilákání turistů.

"Tak krásná jako dnes ještě Grimma nebyla," tvrdí starosta Matthias Berger. Město navíc "proslavil" exkancléř Gerhard Schröder, který den po katastrofě natáhl galoše a vyrazil právě do bahnem zatopené Grimmy.

Čtyřmilionové Sasko povodeň zasáhla ve dvou vlnách. Po 12. srpnu 2002 nejdříve zaplavily řadu obcí, ale také Pirnu nebo Drážďany, horské potoky a říčky. Mimo jiné Weisseritz, která si našla původní koryto kdysi odvedené mimo drážďanské centrum. O několik dnů později mimo jiné tato města znovu zatopilo rozvodněné Labe svádějící velkou vodu z Čech. Živel si v Česku vyžádal 17 obětí, v Německu 21.

Na protipovodňovou ochranu se teď vydávají miliardy eur. Například Drážďany budou mít do roku 2009 systém zděných stěn. Na rozdíl od Prahy, která vsadila na mobilní bariéry, saská metropole postaví zděné, které je možné "nastavit" ještě mobilními. V nejkritičtějších místech budou i 3,60 metru vysoká železná vrata. Tak masivní bariéry chtějí Drážďany třeba proti lodím, které může bezhlavě unášet proud. Pár metrů dlouhý věrný model ochrany už stojí nedaleko Semperovy opery.

"Je to sice dražší, ale spolehlivější," říká vedoucí městského odboru životního prostředí Christian Korndörfer. Největším nebezpečím podle něj ale není Labe, nýbrž vydatné srážky napájející malé krušnohorské potoky. Regionální katastrofy budou stále častější, soudí Korndörfer.

Na fotografiích: 1) Nábřeží Labe v Drážďanech, 2, 3) Obnovený zámecký park v německém Weesensteinu

Foto: AP