Blackmetalový provokatér Nergal, fotbaloví ultras, legalizace potratů, Tuskobus a ovce pod královským hradem Wawel v Krakově. I to byly atributy předvolební kampaně v Polsku, která v neděli vyvrcholí hlasováním o 560 pozic v dolní i horní komoře parlamentu. Největším favoritem je Občanská platforma úřadujícího premiéra Donalda Tuska.
Personál bufetu ve Świdnické ulici v centru šestisettisícové Vratislavi každý večer přesně v osm odstartuje takzvanou "šťastnou hodinku". Studenti, nezaměstnaní i šetřílci všeho druhu si na talíře hrnou hromady pečených žebírek, řízků v bramboráku, závitků z roštěné či pirohů plněných mletým hovězím. Cena je totiž fantastická, v přepočtu se tady platí 90 korun za kilogram (!) podomácku připravených masových specialit.
Atmosféra v bistru ale zároveň připomíná předvolební kampaň pravicového konzervativce Jaroslawa Kaczyńského a jeho strany Právo a spravedlnost (PiS). Bratr loni tragicky zemřelého polského prezidenta Lecha Kaczyńského je natolik zaskočen vysokými preferencemi volebního rivala Donalda Tuska z Občanské platformy (PO), že začal Polákům v sociální tísni slibovat vyšší sociální dávky.
Jako pravicový politik přitom dobře ví, že ani jako případný volební vítěz nebude mít na rozdávání. Maximálně může udělat nějaké jednorázové falešné gesto, "šťastnou hodinku" pro věrné voliče.
Volební překvapení: zlobivý Janusz
"Volím Tuska, protože neslibuje nic nereálného. A navíc je v Polsku po jeho čtyřleté vládě přece trochu lépe," říká Ewelina Janiaková, jedna z číšnic v mladém týmu popisovaného bufetu. A možná se dokonce na poslední chvíli rozhodne pro Hnutí Janusze Palikoty, které je zatím největším překvapením předvolební kampaně a podle odhadů může v neděli oslovit až osm procent voličů.
Sedmačtyřicetiletý Janusz Palikot patřil už na počátku osmdesátých let k aktivní opozici a stejně jako Kaczyński a Tusk je odchovancem Solidarity a ještě loni byl dokonce členem Tuskovy Občanské platformy. Byť prý zlobivým.
Palikot dostal v polském tisku nálepku populistického ultraliberála, ve skutečnosti žádá jen to, co je v západních demokraciích už řadu let samozřejmost.
V parlamentu chce například prosadit uzákonění registrovaných partnerství homosexuálů a nový potratový zákon, neboť v silně katolickém Polsku je možno přerušit těhotenství pouze v případě, že žena otěhotní po znásilnění nebo ji plod ze zdravotního hlediska ohrožuje na životě.
Palikot provokuje i katolickou církev, která má v zemi stále velké slovo. Ze škol touží vyhnat faráře a z náboženství učinit jen "mimoškolní zájem", jak je tomu v Česku.
"Platforma, ha ha ha!"
Úřadující premiér Donald Tusk, jehož Občanská platforma měla na sklonku volební kampaně už devítiprocentní náskok nad Právem a spravedlností, se může chlubit růstem polské ekonomiky a faktem, že země jako jediná prožila krizi v roce 2009 bez propadu HDP. Z Bruselu také šikovně tahá eura: za období 2007-2013 to bude 67 miliard eur (Češi za stejnou dobu dostanou 26 miliard). Nebýt kolapsu čínských stavitelů, dost možná by i dostavěl dálnici od jihu země k moři.
"Tusk dálnici sliboval do zahájení fotbalového šampionátu příští rok v létě. To nemůže stihnout ani bůh," říká bagrista Janusz na úseku dálnice v Gorzyczkach, hned u českých hranic, deset kilometrů od Bohumína.
Více ale dělníka rozčiluje plat, který dostává, v přepočtu sotva 15 tisíc korun. Rakouští dělníci, najatí narychlo na stejný úsek, prý pobírají 2200 eur měsíčně.
Tusk brázdil až do čtvrtku Polsko autobusem, kterému dal název Tuskobus. Kaczyński vedl kampaň z vlaku a uplynulou středu se oba lídři náhodou setkali v Toruni. Vlakem se přitom po Polsku cestuje přece o trochu rychleji než po beznadějně ucpaných silnicích (autor tohoto textu jel automobilem 606 km z Gdaňska do Českého Těšína celých 15 hodin).
Na Tuska u Tuskobusu obyčejně čekali i fotbaloví ultras, kterým premiér vyhlásil válku, aby se země vyvarovala excesů na stadionech při fotbalovém mistrovství. V městečku Chełmża ho třeba ultras vítali pokřikem: "Platforma, ha ha ha!"
Pastýřský list proti metalu
Skandalistou předvolební kampaně je také lídr blackmetalové kapely Behemoth zvaný Nergal. Ač nezaložil stranu a nefiguruje dokonce ani na žádné kandidátce, před volbami si ho kdekdo bere do úst. Kaczyński se třeba do Nergala pustil v Čenstochové, tedy na nejznámějším poutním místě polských katolíků. A protože je nyní Nergal porotcem v jedné soutěži na druhém veřejnoprávním kanálu, 
Kaczyński rovnou obvinil vedení státní televize z "propagace satanismu". Nergal totiž před časem vrhl mezi diváky na koncertě Bibli a nazval knihu knih jednoduše "hovnem". Napřed byl sice obviněn z urážky náboženského cítění, letos v létě byl ale zproštěn viny.
Polský biskup Wiesław Mering dokonce těsně před volbami vydal pastýřský list, v němž vyzval národ, aby volil jen morálně přijatelné kandidáty. Načež jedním dechem dodal, že nechápe křesťany, kterým je Nergal jakkoliv sympatický.
Nedělní výhoda katolíků
Jak už bylo řečeno, Nergala stejně volit nelze. A i kdyby, kdo ví, zda by nějací metalisté vůbec došli k volbám. Hlasování se totiž odehrává jen v neděli, kdy jsou katolické kostely nacpané k prasknutí a hned po mši svaté se také plní občanská povinnost. To rockeři ještě vyspávají po propařené noci a s nimi i část ateistů, což může mít nakonec osudový dopad i na Hnutí Janusze Palikoty.
Polský demokrat má jednu obrovskou výhodu oproti demokratovi českému či moravskému. Nemusí se obávat nástupu levice a rudých kostlivců, kteří začnou po volbách padat ze skříní a strašit znárodněním nebo rehabilitací komunistického režimu, který přece "nebyl tak špatný a všichni se měli dobře". V Polsku byl za komunistů naštěstí hlad.
"Kdepak, v Polsku komunisti nemají šanci. V Česku je snad někdo volí?" podivuje se sedmadvacetiletý Tomasz Gilewicz, prý výborně placený inženýr. Zrovna přechází chodník na velké křižovatce v centru Vratislavi, kterou zdobí působivá skulptura nazvaná Przejście (Přechod).
Na jedné straně křižovatky se do betonu chodníku propadá skupina utrápených Poláků v omšelém oblečení z konce padesátých let, aby se s ještě odevzdanějšími obličeji vynořila na druhé straně přechodu. Bronzové sochy táhnou síťovky s chlebem a mlékem, píchlou duši, kus železa. Z obchodních center v okolí Přechodu teď Poláci vynášejí igelitky s potisky značkových firem, zcela jistě nacpané luxusním zbožím.
Bez Grebeníčků
I když za dalším rohem stojí skupina žebráků, která prosí alespoň o jediný zlotý (5,65 Kč), komunisti mají přesto v Polsku ultramizernou pozici a Svaz demokratické levice zřejmě nezíská ani deset procent.
A to je strana dávno v rukách čtyřicetiletých podnikatelů, kteří už partaj zbavili skoro všech bývalých komunistů, a jde spíše o sociálnědemokratický projekt.
Také ortodoxně levicová Polská strana práce, která přišla s nápadem, že každý bývalý člen státních statků dostane od státu pět hektarů půdy, nemá šanci ani na tři desetiny procenta hlasů. Přitom to není partaj nějakých Grebeníčků, ale někdejších zapálených marxistů z opoziční Solidarity.
