Na ebolu zemřelo už asi 3500 lidí. To sice v porovnání s jinými chorobami řádícími v Africe není příliš, skutečnost, že jde zatím o největší epidemii této nemoci od jejího objevení, nicméně vyžaduje pozornost. Tohoto se chytají především média, která se snaží cílit na strach čtenářů či diváků. Až dosud ovšem byla většina lidí na Západě v klidu. Prostě umírali "nějací černoši" někde v Africe. Teď se stal ale (nepřímou) obětí viru pes. A hysterie je na světě.
Excalibur nebyl obyčejný pes. A bohužel ne kvůli svému jménu. Čtyřnohý miláček zdravotní sestry, která se virem nakazila v madridské nemocnici, se nevědomě postaral o pozoruhodný rozruch. Když se jej úřady rozhodly pro jistotu utratit, nastalo davové šílenství.
Manžel zdravotnice, jenž byl rovněž dán do karantény, na internetu spustil kampaň za záchranu psa s názvem "Salvemos A Excalibur" (Zachraňme Excalibura). Podpořily ho statisíce lidí po celém světě. Přímo před domem páru se pak zvíře snažilo zachránit na padesát aktivistů, které rozehnala až policie.
Dělo by se totéž, pokud by psa chtěli utratit v Africe? Nebo pokud by tam z nějakého důvodu usmrtili člověka? S trochou cynismu lze říct, že v tom případě by po oběti ve světě pravděpodobně neštěkl ani pes.
V žádném případě nechceme nijak hodnotit nebo snižovat cenu jakéhokoli živého organismu ani nikoho soudit. Jen je, jako už v tolika případech předtím, zajímavé sledovat, jak funguje lidské myšlení. Jak vzbuzení soucitu a zájmu závisí na vzdálenosti, informovanosti, jedinečnosti situace a dalších faktorech.
