Byl zázračným dítětem iberské justice. Ve 23 letech soudil u provinčního soudu v rodné Andalusii, ve 32 už patřil v Madridu k vyšetřujícímu národnímu soudu. Baltasar Garzón (56) se zabýval vyšetřováním zločinů terorismu, korupce a zločinem organizovaným.
Krátce byl členem vlády socialisty Felipa Gonzáleze, což muži posedlému trestáním nespravedlností nevadilo šťourat ve vlastním táboře. Jméno si udělal roku 1987, když začal zkoumat propojení aktérů policejních a vojenských švadron smrti (GAL) likvidujících baskické teroristy z ETA.
Odskákal to socialistický ministr vnitra José Barrionuevo, tvůrce bojůvek státního terorismu, který byl odsouzen na deset let do vězení; třebaže jeho trest byl výrazně zkrácen, do politiky se už Barrionuevo nevrátil.
Zato se dá říci, že případ přispěl k pádu socialistické vlády roku 1996.
Rozlet do světa
Garzón se téhož roku pustil do argentinské politiky. Stíhal korvetního kapitána Adolfa Scilinga za to, že se za vojenské diktatury podílel na likvidaci opozice mimo jiné tím, že je dával shazovat z letadel do Atlantiku. Scilinga byl ve Španělsku odsouzen na několik set let vězení; poslední navýšení je z roku 2007 a obnáší doživotí na 1084 roků.
Když se pak Garzón pustil do stíhání Augusta Pinocheta, soudcovo jméno znal celý svět. Na jeho zatykač byl chilský generál držen v Anglii osmnáct měsíců, než se Blairova vláda smilovala a pustila ho domů. Ve Španělsku vzbudila u konzervativců Garzónova aktivita velkou nelibost, neboť tušili, že brzy dojde i na ně.
Po 11. září se dal do muslimských teroristů, přes tucet jich stíhal a dosáhl jejich odsouzení. Garzónův podpis byl tehdy také pod zatykačem na Usámu bin Ládina.
Když roku 2008 otevřel nebaskickou kauzu, staré domácí trauma z krvavé občanské války levicových republikánů s konzervativními frankisty, z vyšetřovatelské hvězdy se stal předmět vyšetřování. Při pátrání po vinících vražd za války a Francovy diktatury přestupoval zákon o amnestii z roku 1977, kompromis uvolňující cestu k demokratizaci Španělska.
Garzón byl před dvěma roky ze své funkce vyšetřujícího soudce Nejvyšším soudem suspendován a andaluský právník právě poznává, jak vypadá soudní síň z pohledu obžalovaného. Ve druhém procesu je žalován za to, že povolil policii nahrávat rozhovory jistých klientů se svými advokáty.
Třetí proces, který proti Garzónovi běží, stojí na obvinění, že zastavil vyšetřování vedení banky Santander výměnou za "sponzorování" několika přednášek v New Yorku.
Staré Španělsko, které má liberální pokračování v současné vládě Lidové strany premiéra Mariana Rajoye, vycenilo zuby. Bude-li Garzón shledán vinným, může strávit za mřížemi až dvacet roků.
Odmítá, že by jeho konání bylo politicky motivováno, ale z likvidace frankistů a kléru za občanské války vojáky republikánské vlády nevinil nikoho. Pravda, frankisté nebo pinochetovci nebyli ničím jiným než sprostými pučisty, a to je nezákonné.
Přežije-li Garzón procesy bez úhony, mohl by se kouknout do východní Evropy. Pokud nebude mít dost po lekci frankistů, po podívané na to, kdo za co mohl kdysi na divokém rudém Východě, se naučí sedět pěkně pod kaštany u kávičky a vyplňovat křížovky.
