Bitva u Lipska, která byla svedena ve dnech 16. až 19. října 1813, překonala počtem bojovníků vše, co Evropa do té doby zažila. S vojskem francouzského císaře Napoleona se střetla spojená armáda Ruska, Rakouska, Pruska a Švédska. V takzvané bitvě národů, do níž se zapojilo kolem 600 tisíc mužů, utrpěl Napoleon rozhodující porážku, která předznamenala jeho pád.
Koncem roku 1812 unikl Napoleon jen o vlásek smrti při nezdařené invazi do Ruska. Ani tato zkušenost jej neodradila od plánů na další tažení Evropou. Prakticky z ničeho vybudoval novou armádu, s níž během léta 1813 uštědřil několik lekcí zejména Prusům a Rakušanům.
Na přelomu srpna a září 1813 prošly jednotky vedené Napoleonovými generály sérií porážek, mimo jiné v bitvě u severočeského Chlumce. Napoleon se proto rozhodl stáhnout armádu na západ a zaujal obranné postavení v okolí Lipska.
V předvečer bitvy Napoleon disponoval zhruba čtvrtmilionem mužů ve zbrani a sedmi stovkami děl. Koalice Ruska, Rakouska, Pruska a Švédska dokázala u Lipska postupně soustředit až 380 tisíc mužů, 1500 děl a dokonce baterii britských raket.
V souvislosti s rakouským kontingentem stojí za připomenutí, že do bitvy národů zasáhlo ve významných velitelských funkcích hned několik Čechů. Náčelníkem štábu byl Jan Radecký z Radče, zatímco jedné z lehkých jízdních divizí velel Ferdinand hrabě z Bubna, jenž si u Lipska vysloužil nejvyšší rakouské vojenské vyznamenání - Řád Marie Terezie.
Dokonce i sám vrchní velitel spojeneckých vojsk Karel Filip ze Schwarzenbergu byl podle dobových měřítek považován za Čecha, přestože se narodil ve Vídni.
První den bitvy, 16. října 1813, se vojáci koalice pokusili vzít obranné postavení Francouzů útokem. Ofenziva vedená současně na dvou frontách však nepřinesla výraznější úspěch.
Následující den si protivníci vybrali oddechový čas. Zejména spojenci ho využili k posílení svých řad a k přípravě na rozhodující střet.
Třetí den podnikla koalice rozsáhlý útok na francouzské linie. Po devítihodinové krvavé řeži se Francouzi museli stáhnout na předměstí Lipska.
Podstatnou roli přitom sehrála zrada saských a württemberských jednotek, které přeběhly na stranu Napoleonových nepřátel.
Aby uchránil svou armádu před zničením, vydal Napoleon rozkaz k ústupu za řeku Elster. Evakuace po jediném stojícím mostě začala v noci na 19. října a pokračovala až do jedné hodiny odpolední, kdy ji přerušila nečekaná pohroma.
Důstojník, jenž měl po skončení ústupu most zničit, vyhodil tuto klíčovou stavbu do vzduchu předčasně.
Stovky Francouzů usmrtila exploze, další stovky se utopily v řece.
Exploze mostu odřízla cestu tisícům vojáků, kteří posléze padli do zajetí. Napoleonova porážka tak byla dokonána, i když císaři se s přibližně 100 tisíc muži podařilo probít do Francie.
Bitva přinesla těžké ztráty oběma stranám. Napoleon přišel o zhruba 70 tisíc vojáků, z nichž asi 30 tisíc skončilo v zajetí. Zbytek zemřel či utrpěl zranění. Na straně vítězů byly ztráty na životech ještě vyšší. O život či zdraví přišlo kolem 55 tisíc osob, hlavně Rakušanů.
Porážka u Lipska znamenala pro Napoleona ztrátu pozic na území východně od Rýna. Koalice následně překročila francouzské hranice a koncem března 1814 obsadila Paříž. Napoleon se poté vzdal císařského titulu a odešel na ostrov Elba.
Geniální vojevůdce se na jaře 1815 z exilu vrátil, ale už v polovině června byl definitivně poražen u Waterloo. Zbytek života strávil na ostrově Svatá Helena, kde v květnu 1821 zemřel.
