V ulici Via dello Stelvio v severoneapolské čtvrti Secondigliano jsou na zemi stále vidět temně rudé skvrny. Jméno zavražděného 26letého drogového překupníka Gennara Spiny rychle vymizí z paměti. Spíš než jeho osud leží místním na srdci to, že obětí vyřizování účtů mezi mafiány se čím dál častěji stávají nevinní lidé. A na seznamu těchto nevinných obětí je už 160 jmen, napsal ve své reportéři britský deník The Independent.
"Život, to je tady velmi levná záležitost," tvrdí starousedlík Pasquale Scherillo, vlastník autoškoly v přilehlé ulici. "Chcete vědět jak levná? Včera, když zavraždili toho posledního, se lidi chodili dívat i s dětmi. Prostě tam stáli s malými dětmi a nechali je, ať si prohlížejí jeho zakrvavenou hlavu."
Pan Scherillo má s válkou mezi gangy svou vlastní tragickou zkušenost. V prosinci před šesti lety zahynul jeho 26letý bratr Dario, který se zločinci neměl vůbec nic společného.
Vrazi ho zabili dvěma ranami z pistole do hlavy nedaleko jejich společné kanceláře. A důvod? Bohužel jezdil na stejném skútru jako místní dealer, jehož vraždu nařídil boss mafie.
Počet omylem zavražděných lidí se v říjnu dostal až k hrozivé číslovce 160, když mafie zastřelila třicetiletého studenta Pasqualeho Romana. Mladý muž zemřel ve svém Renaultu Clio, vrazi ho střelili čtrnáctkrát.
"Sto šedesát případů popletené identity ukazuje na to, že lidé, kteří za vraždami stojí, si nedělají vrásky, když náhodou zabijí toho nepravého," myslí si Scherillo. Proto se taky odhodlal k tomu, že napsal otevřený dopis do médií, kde vyzývá veřejnost, aby si nenechala všechno líbit.
V době, kdy zahynul Scherillův bratr, mafie zavraždila také Antonia Landieriho. Byl nevinný. Pak tu byl šokující případ Gelsominy Verdeové, mladé ženy, kterou unesli a mučili jen proto, že si ji spletli s přítelkyní člena Camorry. Krátce nato zemřel Andrea Nollino, který byl zastřelen ve chvíli, kdy otvíral svůj bar.
"Když mafie omylem vraždí stovky lidí, tak můžeme mluvit o válce. Ano, to je to pravé slovo," tvrdí Scherillo.
Násilí pramení z bitvy o podíl na obchodu s drogami, která zuří v neapolských čtvrtích Secondigliano, Scampia a Miano. Bojovníci jsou členy mafiánské skupiny Camorra, přesněji její odnože nazývané Scissionisti (Odpadlíci), která se v roce 2004 ve zlém rozešla s vládnoucím klanem Di Lauro.
Boj mezi loajálními členy klanu a odpadlíky si během prvních 18 měsíců vyžádal 60 mrtvých. V boji totiž jde o jeden z největších drogových trhů v Evropě, kde se ročně točí asi 100 milionů eur.
Takové bitevní pole si žádá velké množství bojovníků, a mafie do svých tenat vtahuje i dvanáctileté děti. Není neobvyklé vidět chlapce, kteří ve dvanácti letech fungují jako hlídači, ve čtrnácti jako poslíčci a v šestnácti jako zabijáci. Zločinci je dobře platí a to v chudých čtvrtích Neapole znamená jasnou motivaci.
"Je to šok, když vidíte, že se z takových dětí stávají zabijáci. Zároveň mě to děsí, protože čím jsou mladší, tím jsou impulzivnější a nerozumnější," tvrdí šéf místní policie Michele Spina.
Odpolední projížďka živými ulicemi Secondigliana nijak nenapovídá, že by na těchto místech zuřila válka, po setmění se ale naskytne úplně jiný obrázek. "Po osmé večer je tu úplně prázdno. Já osobně jsem na ulici velmi nerad. Funguje tu neoficiální zákaz vycházení.
Když se můj bratr Alessandro před lety vracel večer z dovolené, strčili mu hlaveň pistole do pusy a utekli s kufry.
Odstěhoval se do Anglie a od té doby tu nebyl," popisuje své zážitky Pasquale Scherillo.
Policie se ani tváří v tvář pokračujícímu násilí nevzdává, ale Michele Spina přiznává, že jejich práce bývá frustrující.
Za posledních pět let, co v Neapoli pracuje, policisté vytlačili dealery z mnoha míst, ale zatím rozhodně nevyhráli. A když se nám náhodou podaří obchod s drogami úplně vymýtit, dosáhneme jedině toho, že se přesune jinam, uzavírá rezignovaně policejní šéf.
