Japonec Yohei Sasakawa (71) je od roku 2005 šéfem nadace Nippon, již založil jeho otec. Vedle toho je například ambasadorem dobré vůle OSN pro vymýcení lepry, vedl projekt na vyšetření 200 tisíc dětí z Černobylu, ale zabývá se také loďařstvím.
V roce 1996 s Václavem Havlem a Eliem Wieselem zorganizovali konferenci Forum 2000, zamýšlenou původně jako jednorázový projekt.
Jste jedním z otců-zakladatelů Fora 2000, jste spokojený, jak se za tu dobu vyvinulo?
Ano, je to čtrnáctá konference, stala se ve městě velmi důležitou každoroční událostí. Jsem rád za různé typy lidí, které přijíždějí, filozofové, nobelisti, architekti, političtí vůdci, představitelé neziskových organizací, aktivisti… Myslím, že to je jedinečný aspekt této konference, a jsem rád, že jsem jejím partnerem.
Vyhovuje vám styl, jaký Forum 2000 má? Luxusní recepce, nóbl prostředí, odpovídají výsledky nákladům?
Myslím, že sekretariát nadace je velmi efektivní, odvádí dobré výsledky. Také mám velmi dobrý pocit z tvrdé práce dobrovolníků, mladí lidé doprovázejí delegáty, čímž se ale také hodně naučí. Konference produkuje dobré výsledky.
Není ale ten styl trochu v rozporu s environmentální zodpovědností, která patří mezi hlavní myšlenky Fora?
Nevidím moc rozporů. Myslím, že potřebujeme obojí, jindy pořádáme malé, levné konference třeba v univerzitních kampusech a tam se na životní prostředí a na náklady hledí. Ale na druhou stranu je dobře, že organizujeme i velké akce v místech jako Žofín, s rozsáhlým doprovodným programem, kulturními akcemi...
Zdůraznil bych, že Forum 2000 přivádí osobnosti z různých oblastí, nevěnuje se jen životnímu prostředí. Lidé tu jsou z rozličných prostředí, což je podle mě důležitým aspektem konference.
Forum určitě podporuje kontakty a diskuze, ale dají se mu připsat nějaké konkrétní výsledky, projekty?
Myslím, že Shared Concern Initiative je velmi úspěšný projekt, který tato konference přinesla. Oslovili jsme země jako Myanmar, Ukrajina, Čína či Rusko, že porušují lidská práva, z velké části to může být bráno jako úspěch přidružený ke konferenci (SCI založili spolu s Václavem Havlem dalajlama, jihoafrický exprezident Frederik W. de Klerk a jordánský princ El-Hassan bin Talál – pozn. red). Jedinečným aspektem konference je, že účastníci mohou oslovovat různá publika, každý je něčím zvláštní a zajímavý.
Máte nějaký zážitek, vzpomínku z Fora, co předčí ty ostatní?
To bylo v roce 2001, po 11. září, kdy se většina konferencí rušila z bezpečnostních důvodů a tak. My s prezidentem Havlem jsme se rozhodli Forum přece uskutečnit, pozvat do Prahy politické vůdce... A oni přijeli a přidali se k debatám, pamatuji si to velmi dobře.
Nadace Nippon a Forum 2000 také uspořádaly výstavu o Hirošimě a Nagasaki v Novoměstské radnici, kde se ten nápad vzal?
Myslím, že je velice aktuální takové výstavy pořádat. Původní myšlenku zorganizovat Forum dostal pan Havel, právě když v roce 1995 navštívil Hirošimu a zúčastnil se konference Budoucnost naděje. A v Hirošimě je také budova dómu, která jediná přežila výbuch atomové bomby, a tu právě navrhl český architekt Jan Letzel. Letos, zvlášť po projevu pana Obamy v Praze, je svět vnímavější k diskuzi o jaderných zbraních. Jsou tam k vidění plakáty, fotografie, obrázky z obou měst, artefakty, které přežily bomby.
Předpokládám, že druhá světová válka a bomby jsou stále citlivými tématy, má výstava nějaký politický rozměr? Zaobírá se tehdejší válečnou situací, rozhodnutím bomby svrhnout...?
Není politická, vůbec. Lidé tam uvidí, co nosíme uvnitř. Žijeme v době technologií, pokroku a vývoje, ale tady jde o naše nitro, o lidstvo... Nemá to žádný politický aspekt.
Jedním z vašich úspěchů bylo, když jste přivedl řadu čínských lékařů na studia do Japonska. Bylo těžké toho dosáhnout? Kladli vám čínští komunisté překážky?
Někdy ano, ale víte, potíže sem tam bývají s každou zemí, každou vládou. Rád bych také zmínil další projekt naší nadace, posíláme na čínské univerzity knihy o západním myšlení, o filozofii, o kapitalismu. Před lety byl přísný zákaz knihy do země dovážet, ale my už jsme mohli poskytnout 2,4 milionu knih do knihoven čínských univerzit. Některé knihy dokonce nebyly přeloženy přímo, třeba práce Marxe či Lenina se z němčiny překládaly přes japonštinu.
A s Čínou máme další iniciativu, propagujeme třeba kontakty Čínské lidové osvobozenecké armády s Japonskými silami sebeobrany. Takže i když mají vlády potíže spolu jednat skrze oficiální diplomatické vztahy, máme tu druhou kolej, druhý kanál diplomacie, kterým můžeme udržet dialog Číny a Japonska.
Byl jste rovněž aktivní v Malackém průlivu (který spojuje Indický s Tichým oceánem a kudy proplouvá ohromné množství lodí – pozn. red.), angažoval jste soukromý sektor, aby se podílel na jeho bezpečnosti. Fungoval by podobný model i v Adenském zálivu, kde lodě přepadávají somálští piráti?
Ano, chystám se přímo podat návrh Organizaci spojených národů, aby se tímto druhem problémů zabývala. Věřím, že může přijít s různými programy, jak takové situace řešit.
