Ve Štrasburku se ve středu sešel v nové sestavě Evropský parlament. Druhý největší demokratický zákonodárný sbor světa po indickém Sansadu tvoří 751 poslanců. O většině těchto osob v té záplavě nikdy neuslyšíme. Někteří europoslanci jsou ale v některých ohledech výjimeční a stojí za pozornost.
Evropští zákonodárci zastupují celkem 186 politických stran a těsná většina (50,6 procenta) z nich byla zvolena poprvé. 63 procent osazenstva tvoří muži. Tolik suchá statistika. Pojďme si nyní představit vybrané europoslance a europoslankyně, které se v té změti něčím vymykají, tak, jak je vybral německý Die Welt.
Nejkrásnější: Barbara Materová
Třiatřicetiletá krasavice je členkou strany Silvia Berlusconiho Vzhůru Itálie. Do politiky vstoupila před pěti lety, kdy byla do europarlamentu zvolena poprvé. O politice sice nic nevěděla, tento svůj nedostatek nahradila zápalem, blond vlasy a sexy postavou. Populární modelka, herečka a moderátorka se v předešlém volebním období nejvíce věnovala otázce rovnosti pohlaví.
Nejbohatší: Antanas Guoga
Čtyřicetiletý Guoga pochází z Litvy, většinu života ale strávil v Austrálii. Údajně se může pochlubit jměním ve výši třicet milionů eur (asi 820 milionů korun), jehož většinu nabyl hraním pokeru. Ve světě této hry se mu přezdívá Tony G a prý je arogantní a nepříjemný soupeř. Část svých prostředků poskytuje na dobročinné účely.
Nejzkušenější: Elmar Brok
Osmašedesátiletý Němec si může gratulovat k volbě zaměstnání. Europoslancuje už od roku 1980 (první přímé volby do EP se konaly o rok dříve), je šéfem zahraničního výboru. V Bruselu a Štrasburku se tak výborně orientuje a v evropských otázkách radí i kancléřce Angele Merkelové. Náruživý kuřák doutníků dlouhodobě usiluje o zvyšování vlivu parlamentu. Už v roce 2003 údajně vymyslel termín "spitzenkandidat", který se ve volbách ujal poprvé letos.
Nejstarší: Manolis Glezos
Řecký politik a publicista se narodil v roce 1922 a má za sebou skutečně pohnutou minulost. Během německé okupace za druhé světové války byl členem odboje. V květnu 1941 vylezl na Akropoli a strhl vlajku s hákovým křížem. Po válce vedl komunistický deník Rizospaktikos, byl opakovaně vězněn, za vlády junty pobýval v exilu. Ve své rodné vesnici experimentoval s přímou demokracií. V parlamentu zasedá za koalici levicových stran SYRIZA.
Nejmladší: Anders Primdahl Vistisen
Členovi pravicově populistické Dánské lidové strany (DF) je pouhých 26 let. Do parlamentu se dostal spolu se třemi spolustraníky - DF v květnových volbách překvapivě zvítězila. Stejně jako jeho kolegové vystupuje ostře proti přistěhovalectví.
Nejsportovnější: Theodoros Zagorakis
Co se nepovedlo českému "internacionálovi" Vladimíru Šmicerovi, dokázal jeho někdejší soupeř. Kapitán řeckých fotbalových mistrů Evropy z roku 2004 byl zvolen za stranu Nová demokracie premiéra Antonise Samarase. Po vítězství se tehdy prý na hřišti usmíval jako idiot. Muž, který v reprezentaci odehrál 120 utkání, se chce ve Štrasburku starat (jak jinak) o sport. Hodlá bojovat proti rasismu a zasadit se o investice do sportovní infrastruktury.
Nejmuzikálnější: Damian Drăghici
Čtyřiačtyřicetiletý Rom pocházející z Rumunska je považován za jednoho z nejlepších hráčů na Panovu flétnu na světě. Pomocí hudby se snaží bojovat proti stereotypům týkajícím se jeho etnika. V zimě kritizoval Brity, kteří se obávali zneužívání sociálního systému obyvateli východních zemí EU. Podle něj by se mělo spíše mluvit o bankéřích, kteří sedí v klidu v šedesátých poschodích mrakodrapů a jejichž krádeží si nikdo nevšímá.
Nejšílenější: Janusz Korwin-Mikke
Jednasedmdesátiletý politický komentátor z Polska skončil se svou partají Kongres nové pravice na čtvrtém místě, a do Štrasburku se tak vydal se třemi dalšími kolegy. Nikdo je ale nechtěl vzít k sobě do frakce. I na krajně pravicové strany jsou příliš extremističtí. Korwin-Mikke považuje ženy za podřadné bytosti, které by neměly mít aktivní volební právo, nevybíravě se vyjadřuje o homosexuálech či handicapovaných osobách. Z bruselské budovy Berlaymont, v níž sídlí Evropská komise, by se podle něj měl raději udělat bordel.
