Turecká opozice obvinila státní televizi TRT, že v kampani před nedělními volbami nadržuje prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi a jeho vládní Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP). Dva opoziční členové místní rady pro televizní vysílání poukázali na to, že Erdoğanovi a AKP vyčlenila televize celkem 67 hodin na vlastní propagaci, zatímco hlavnímu Erdoğanovu soupeři v prezidentských volbách Muharremu Incemu méně než sedm hodin.
"Vysílají ve prospěch vlády z daní, které platíme (všichni)," postěžoval si Ümit Özdag, místopředseda opoziční Strany dobra (Iyi Parti), která získala pouhých 12 minut vysílacího času.
Podle kritiků je Erdoğanův praktický monopol v médiích zřejmě největší překážkou pro volný a spravedlivý průběh voleb, které se konají za stále platného výjimečného stavu, vyhlášeného po neúspěšném pokusu o vojenský převrat před dvěma lety.
Nevládní organizace Reportéři bez hranic v dubnu umístila ve své výroční zprávě o svobodě tisku Turecko na 157. místo mezi 180 sledovanými zeměmi. Podle jejích odhadů asi 90 procent tureckého zpravodajství vyznívá jednoznačně ve prospěch Erdoğanovy vlády.
Přístup k nezávislým informacím mají voliči omezený
Kritizována není jen státní televize - i soukromá média poskytují Erdoğanovi mnohem větší časový prostor než jeho oponentům, uvedl další opoziční člen televizní rady Ismet Özdal Demirdöğen. Přispěla k tomu v březnu velká transakce, při níž společnost Dogan Holding, dlouho považovaná za pilíř sekulárních proudů v Turecku, prodala nejčtenější noviny Hurriyet a několik televizních stanic, včetně CNN Türk, firmě Demirören Holding, blízké Erdoğanovi. Ta už předtím vlastnila dva provládní deníky. V Turecku už zůstala hrstka novin, které jsou na Erdoğanovi ještě nezávislé.
"Voliči mají velmi omezený přístup k informacím, nezávislým zprávám a nevládním kontrolám o všech kandidátech a stranách, kteří se účastní voleb," uvedla počátkem června nevládní organizace bojující za dodržování lidských práv Human Rights Watch (HRW).
Šéf televizní rady Ilhan Yerlikaya popřel, že Erdoğan vyplňuje vysílací prostor s poukazem na to, že jen zlomek stížností, které obdrží, souvisí s tím, že by bylo nevyvážené. Agentuře Anadolu tvrdil, že za obviněními, že v Turecku není žádná svoboda tisku, stojí propaganda teroristických organizací. Agentuře Reuters nicméně Yerlikaya odmítl poskytnout rozhovor. Vyjádřit se k otázce odmítlo i vedení TRT.
Vláda zásahy do fungování médií popírá
Turecká vláda popírá, že by zasahovala do mediální sféry. Novináři, kteří jsou k Erdoğanovi kritičtí, nicméně až příliš často čelí obvinění z podpory terorismu. Od puče z roku 2016 bylo zatčeno více než 120 novinářů a svou činnost muselo ukončit více než 180 médií.
Naposledy v dubnu turecký soud navzdory mezinárodní kritice poslal do vězení na 2,5 až osm let 15 zaměstnanců opozičního deníku Cumhuriyet, které shledal vinnými z napomáhání teroristickým organizacím. Zaměstnanci deníku byli odsouzeni za spolupráci se separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK) a hnutím duchovního Fethullaha Gülena. Tomu Ankara připisuje zosnování nezdařeného předloňského pokusu o převrat.
Od pokusu o převrat vede Erdoğanův režim čistky napříč celou společností. Propuštěno ze zaměstnání či suspendováno bylo na 160 tisíc lidí včetně soudců, policistů nebo učitelů, z toho přes 50 tisíc lidí skončilo za mřížemi.
