Poslanec vládní Slovenské národní strany (SNS) Jozef M. Rydlo se podle švýcarského listu Berner Zeitung dopustil po emigraci z bývalého Československa několika vážných prohřešků. Kromě údajného pokusu o vraždu manželky a svých dětí údajně ve Švýcarsku pochybně přišel k profesorskému titulu a kradl knihy v národní knihovně, uvedl deník ve svém internetovém vydání.
Autorka obsáhlého článku Irena Brezna, publicistka původem ze Slovenska, která žije už dlouhé roky v Basileji, v materiálu pod titulem Kariéra jednoho hochštaplera nazývá Rydla ultranacionalistou pobírajícím švýcarský invalidní důchod.
Jozef M. Rydlo stál před švýcarským soudem pro obvinění, že vyhrožoval své rodině zabitím, ukradl rukopisy z Národní knihovny v Bernu a zfalšoval svůj titul profesora. Psychiatr z Lausanne ho prohlásil za "paranoidního", švýcarská justice ho obvinění ale zprostila. Dnes sedí tento ultranacionalista ve slovenském parlamentu, shrnuje jádro kauzy švýcarský list.
Rydlo v první reakci pro list Pravda řekl, že budou-li údaje v článku Ireny Brezné nepravdivé, švýcarský list zažaluje.
"Týká se to mého soukromého života a rozvodu, který trval 12 roků. Už vím, odkud vítr fouká," podotkl v Pravdě. Profesorský titul mu prý udělila správní rada Střediska pro slovanská studia Williama Rittera v roce 1985. Rydlo zároveň přiznal, že tuto společnost sám zakládal. "Nikdy jsem netvrdil, že jsem řádný profesor," cituje Rydla list Pravda.
Rydlo má dvojí občanství - slovenské a švýcarské. Ze Švýcarska odešel v roce 1993. Titul profesora tam prý ale nikdy nezískal. Rydlova touha získat zfalšovaný akademický titul byla ve slovenských emigrantských kruzích ve Švýcarsku známa a byla předmětem posměchu, píše Brezna. Tehdejší prorektor Lausannské univerzity Fedor Bachman prý dokonce v roce 1991 pohrozil Rydlovi v dopise právními důsledky, jestliže bude nadále škodit pověsti univerzity tím, že nepřestane prohlašovat, že na ní působil. Rydlo ale nebyl k zastavení, konstatuje autorka článku.
Ve slovenských médiích zcela klidně uvádí, že v letech 1968 až 1993 působil na univerzitách v Padově, Benátkách, Záhřebu, ve Skopji, v Římě, ve Vatikánu, v Mnichově, ve Vídni, v Torontu, ve Washingtonu, v Lausanne, Bernu, Ženevě, Buenos Aires a Paříži. "Střídá univerzity jako spodní prádlo, a tak se v leckterém listu prezentuje jako nejvzdělanější Slovák," napsala Brezna.
Soudní dokumenty údajně hovoří o Rydlově pokusu uškrtit opaskem manželku a hodit pod jedoucí vlak své dvě děti, syna a dceru. Do soudního protokolu tyto skutečnosti potvrdily obě Rydlovy děti, které po rozvodu svých rodičů písemně žádaly, aby se nemusely se svým otcem stýkat.
Podle Rydlovy bývalé manželky Michele Rydlové-Poncikové se Rydlo dlouhodobě dopouštěl domácího násilí na ní a na dětech, a kromě toho prý projevoval sklon k perverzi: synu Alexandrovi daroval podle soudních záznamů k jedenáctým narozeninám balíček prezervativů, desetileté dceři Genevieve pohlednici se ztopořeným penisem.
Psychiatrická služba univerzitní polikliniky v Lausanne diagnostikovala u Rydla v roce 1992 "postupující schizofrenii s paranoidními rysy". Už od roku 1989 byl uznán stoprocentně práce neschopným na "neurčitou dobu". Neúnosné se stalo jeho působení jako učitele dějepisu na lausannském gymnáziu například proto, že při výuce přecházel z francouzštiny do slovenštiny, aniž si toho všiml.
Všechny body obvinění proti Jozefu Rydlovi před soudem ve Waadtlandu počátkem 90. letech padly. Opakované krádeže knih a vzácných rukopisů z Národní knihovny v Bernu mu byly sice prokázány, avšak v době, kdy byl tento skutek už promlčen. Rydlo kradl v letech 1985 až 1986 systematicky kromě knih i cenné originální partitury a rukopisy, například od Dvořáka, Beethovena, Mahlera, Le Corbusiera a Romaina Rollanda. Policii se podařilo část ukradených věcí zabavit a Národní knihovně vrátit.
Na archivním snímku Jozef M. Rydlo, nedatováno.
Foto: sme.sk
