Jmenuje se Sébastian a v pátek se znovu narodil. Teroristické komando v koncertní síni Bataclan jej vyhmátlo při pokusu vyhnout se šílené střelbě a s několika dalšími jej vzalo jako rukojmí.
Sébastian o hodinách strávených mezi umírajícími v Bataclanu hovořil v interview na francouzské rozhlasové stanici RTL. Jeho hlas zněl mladě, byla z něj cítit únava i jakýsi podtón nevěřícnosti.
"Nejdřív k nám měli proslov o tom, proč tam vůbec jsou. Prý je k tomu přiměla válka v Sýrii, a tohle je jediný způsob, jak nám "zápaďákům" ukázat, co způsobují naše letadla nad Sýrií," vypověděl Sebastian v rozhlasové stanici RTL. 
"Vzali nás do sálu, kde se na zemi ještě svíjely zraněné oběti, a prohlásili, že to je jenom začátek, že válka právě začíná a že jednají jménem Islámského státu. A pak se nás zeptali, jestli pro to máme pochopení. Umíte si představit ticho, které pak nastalo. Klopili jsme hlavy a odpověděli jsme, že ano, abychom je nepopudili."
Teroristé rukojmím nařídili, aby informovali policii, že se nemá přibližovat, že jinak nechají odpálit výbušniny na svých opascích. Chtěli také mluvit s novináři. Poté se zeptali, zda nemají oheň, a přikázali jim spálit balík peněz.
Sébastian byl u toho, když teroristé asi pětkrát mluvili s vyjednávači. "Pokaždé jim šlo jenom o to, aby policie nezasahovala, aby se nepřibližovala. Připadalo nám, jako by si chtěli zachránit život, že až příliš pozdě si uvědomili, jak je jim život drahý, byť to vypadalo nepravděpodobně po takových jatkách, která způsobili." 
Celé to dle jeho vyprávění trvalo asi hodinu. Rukojmí stála u okna, odkud měla hlásit, kde se nachází policie, a signalizovat jí, aby se nepřibližovala. Celou dobu na ně byl namířen kalašnikov. "Ale od okamžiku, kdy se mnou začali mluvit, jsem nabýval dojmu, že jsem byl předurčen to přežít. Protože zabít mě bylo snadné, byl jsem jim vydán na milost."
Podle svědectví tohoto muže byli teroristé podle toho, jak mluvili, Francouzi. "Byli to Francouzi, kterým ve světě, kde žili, chyběly ideály. Jejich ideálem se stalo zabíjení, pomsta, nenávist, teror." Sébastian si z pátečního prožitku dle vlastních slov odnáší vizuální vjemy, jež mu prý už nic z mysli nevymaže, a zjištění, že "život visí na vlásku a že pokud nejde o život, tak nejde o nic".
