Bývalou německou teroristku Verenu Beckerovou, která byla zatčena minulý týden pro podezření z podílu na vraždě spolkového generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka a jeho dvou průvodců v roce 1977, donášela na kolegy z teroristické organizace Frakce Rudé armády (RAF) domácí rozvědce.
Její tajnou spolupráci potvrdilo i německé ministerstvo vnitra. Beckerová v případě Bubacka nikdy obžalována nebyla, přestože německý kriminální úřad (BKA) ji vážně podezíral od počátku.
Podle deníku Bild Spolkový úřad pro ochranu ústavy, tedy vnitřní zpravodajská služba, Beckerové dokonce během jejího pobytu ve vězení v 80. letech vyplatil dohromady 100 tisíc marek. V jednom dokumentu pro televizní stanici SWR potvrdil placení peněz i bývalý vysoký úředník Úřadu na ochranu ústavy Winfried Ridder.
ČTĚTE TAKÉ: Bývalá členka RAF zatčena za vraždu z roku 1977
Kontakty s německým úřadem prý měla Beckerová od roku 1981, kdy byla v Kolíně nad Rýnem ve vězení v souvislosti s jiným případem. Podle deníku Bild odvezly teroristku celkem pětkrát limuzíny do konspirativního bytu v Kolíně, kde vyzrazovala informace o plánech RAF i o teroristech Brigittě Mohnhauptové a Christianu Klarovi, kteří byli za Bubackovu vraždu spolu s Knutem Folkertsem skutečně odsouzeni.
Německý prezident Richard von Weizsäcker Beckerovou omilostnil už v roce 1989 a v posledních letech se dočkali milosti i další teroristé odsouzení na doživotí.
"Přesahuje moji představivost, že stát při vědomí účasti na činu pachatelku nežene k trestné odpovědnosti a pak jí ještě platí peníze," řekl předseda frakce křesťanských demokratů (CDU) ve Spolkovém sněmu Wolfgang Bosbach. Podezření, že stát držel nad teroristkou ochrannou ruku, má i syn zavražděného Michael Buback.
Německý ministr vnitra Wolfgang Schäuble už naznačil, že příští týden na žádost státního zastupitelství částečně zpřístupní příslušné protokoly domácí rozvědky.
Buback byl zastřelen 7. dubna 1977 v Karlsruhe ve svém služebním voze dvěma osobami, které okolo něj projely na motocyklu. Dodnes není jasné, kdo na Bubacka střílel, a podle dnešního vydání deníku Neue Osnabrücker Zeitung, jenž se odvolává na zdroje z okruhu tajných služeb, to neodhalují ani tajné spisy.
Podle deníku Hamburger Abendblatt ze záznamů BKA vyplývá, že u Beckerové se po vraždě generálního prokurátora našly náboje do vražedné zbraně, jíž byla automatická pistole značky Heckler&Koch. Ta se našla u dalšího podezřelého Güntera Sonnenberga. "Je nepochopitelným zanedbáním, že v tomto případě nebylo vzneseno obvinění ani proti Günteru Sonnenbergovi, ani proti Vereně Beckerové," řekl hamburskému listu odborník na RAF Wolfgang Kraushaar z hamburského Institutu pro sociální výzkum.
V krvavém roce 1977 zabila RAF také šéfa Dresdner Bank Jürgena Pontoa a prezidenta svazu zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera. Celkem si útoky členů extrémně levicové teroristické organizace vyžádaly v letech 1971 až 1993 více než 30 životů.
Historie "městských partyzánů" z RAF ve zkratce |
| Teroristé z Frakce Rudé armády byli aktivní v letech 1970 až 1993 (oficiálně zrušena 1998). Skupinu založili kolem roku 1970 Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Horst Mahler, Ulrike Meinhofová, Irmgard Möllerová a další. Kořeny skupiny sahají do později rozpadlého studentského hnutí v západním Německu na konci šedesátých let 20. století. Sympatizovala s revolucionáři a osvobozeneckými boji ve třetím světě a ideově se opírala o Maa, Castra a Guevaru. Brutální teror RAF počítal s mrtvými a zaměřoval se zprvu hlavně na americké vojenské instituce a německé politické, bezpečnostní a hospodářské elity.
1. generace RAF Útěkem Baadera z vězení roku 1968 (za pomoci Meinhofové) vznikla první generace RAF. Často se označuje jako "Skupina Baader-Meinhofová". Její příslušníci uprchli do Jordánska, absolvovali tam u palestinského Fatahu vojenský výcvik a vrátili se do Německa do ilegality. V letech 1970-1972 uskutečnili sérii přepadení bank a pumových útoků. Členové vedení RAF byli zatčeni v roce 1972 a odsouzeni roku 1977 za několikanásobnou vraždu a pokusy o vraždy na doživotí. Meinhofová se v cele oběsila 9. května 1976.
2. generace RAF V říjnu téhož roku, během tzv. Německého podzimu, uneslo palestinské komando sympatizující s RAF letadlo Lufthansy. Do druhé generace RAF patřili mimo jiné Brigitte Mohnhauptová, Christian Klar, Knut Folkerts a Günther Sonnenberg. Počátkem 80. let skupinu opustila řada členů, kteří dostali novou identitu ve východoněmecké NDR. Z hlavních aktérů byli roku 1982 zatčeni Mohnhauptová a Klar.
3. generace RAF Po dobrovolných odchodech ze světa svých vůdčích osobností přistoupila RAF k dalším změnám strategie. Jestliže se předtím jen vyznávala ze sympatií k různým zahraničním revolučním hnutím, teď s nimi začala spolupracovat, třeba s francouzskou Action Directe. Němečtí teroristé pokračovali v útocích na vojenské cíle NATO a vraždili jednotlivce, zčásti neznámé širší veřejnosti. Nezaměřovali se už jen na hlavní představitele německého kapitalismu a imperialismu. Ve spolupráci s Francouzi podnikla RAF v srpnu 1985 bombový útok u americké letecké základny ve Frankfurtu nad Mohanem. Dva lidé zahynuli a třiadvacet utrpělo zranění. V dalších šesti letech RAF zavraždila ještě pět lidí. Obětí posledního zdařilého atentátu RAF se v dubnu 1991 stal Detlev Karsten Rohwedder, šéf státní organizace Treuhand, jež měla na starosti často kritizovanou privatizaci východoněmeckých podniků. Podle faxu zaslaného tiskové agentuře Reuters se RAF 20. dubna 1998 prohlásila za rozpuštěnou.
|
RAF byla jeho nejradikálnější odštěpenou skupinou. Její název se poprvé objevil roku 1971 v programovém textu "Koncepce městské guerilly" z pera novinářky Ulrike Meinhofové. Skupina vystupovala jako místní buňka mezinárodního boje s údajným kapitalisticko-imperialistickým utlačováním mas. Spatřovala v něm nový fašismus. 
Jedním z hlavních cílů takzvané druhé generace RAF se stalo osvobození jejích zatčených členů. Skupina proto změnila svou strategii a rozšířila svou působnost i za hranice Německa (obsazení německého velvyslanectví ve Stockholmu, duben 1975). Například v dubnu 1977 zavraždilo Komando Ulrike Meinhofové generálního prokurátora SRN Siegfrieda Bubacka a v červenci RAF zastřelila šéfa představenstva Dresdner Bank Jürgena Ponta. Foto: Profimedia, Spiegel a ČTK/AP
