Teroristka RAF Beckerová opustí vězení

Teroristé z Frakce Rudé armády byli aktivní v letech 1970 až 1993 (oficiálně zrušena 1998). Skupinu založili kolem roku 1970 Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Horst Mahler, Ulrike Meinhofová, Irmgard Möllerová a další. Kořeny skupiny sahají do později rozpadlého studentského hnutí v západním Německu na konci šedesátých let 20. století.

     RAF byla jeho nejradikálnější odštěpenou skupinou. Její název se poprvé objevil roku 1971 v programovém textu "Koncepce městské guerilly" z pera novinářky Ulrike Meinhofové. Skupina vystupovala jako místní buňka mezinárodního boje s údajným kapitalisticko-imperialistickým utlačováním mas. Spatřovala v něm nový fašismus.

     Sympatizovala s revolucionáři a osvobozeneckými boji ve třetím světě a ideově se opírala o Maa, Castra a Guevaru. Brutální teror RAF počítal s mrtvými a zaměřoval se zprvu hlavně na americké vojenské instituce a německé politické, bezpečnostní a hospodářské elity.

1. generace RAF

     Útěkem Baadera z vězení roku 1968 (za pomoci Meinhofové) vznikla první generace RAF. Často se označuje jako "Skupina Baader-Meinhofová". Její příslušníci uprchli do Jordánska, absolvovali tam u palestinského Fatahu vojenský výcvik a vrátili se do Německa do ilegality. V letech 1970-1972 uskutečnili sérii přepadení bank a pumových útoků.

     Členové vedení RAF byli zatčeni v roce 1972 a odsouzeni roku 1977 za několikanásobnou vraždu a pokusy o vraždy na doživotí. Meinhofová se v cele oběsila 9. května 1976.

2. generace RAF

     Jedním z hlavních cílů takzvané druhé generace RAF se stalo osvobození jejích zatčených členů. Skupina proto změnila svou strategii a rozšířila svou působnost i za hranice Německa (obsazení německého velvyslanectví ve Stockholmu, duben 1975). Například v dubnu 1977 zavraždilo Komando Ulrike Meinhofové generálního prokurátora SRN Siegfrieda Bubacka a v červenci RAF zastřelila šéfa představenstva Dresdner Bank Jürgena Ponta.

     V říjnu téhož roku, během tzv. Německého podzimu, uneslo palestinské komando sympatizující s RAF letadlo Lufthansy.

     Do druhé generace RAF patřili mimo jiné Brigitte Mohnhauptová, Christian Klar, Knut Folkerts a Günther Sonnenberg. 

     Počátkem 80. let skupinu opustila řada členů, kteří dostali novou identitu ve východoněmecké NDR. Z hlavních aktérů byli roku 1982 zatčeni Mohnhauptová a Klar.

3. generace RAF

     Po dobrovolných odchodech ze světa svých vůdčích osobností přistoupila RAF k dalším změnám strategie. Jestliže se předtím jen vyznávala ze sympatií k různým zahraničním revolučním hnutím, teď s nimi začala spolupracovat, třeba s francouzskou Action Directe.

     Němečtí teroristé pokračovali v útocích na vojenské cíle NATO a vraždili jednotlivce, zčásti neznámé širší veřejnosti. Nezaměřovali se už jen na hlavní představitele německého kapitalismu a imperialismu.

     Ve spolupráci s Francouzi podnikla RAF v srpnu 1985 bombový útok u americké letecké základny ve Frankfurtu nad Mohanem. Dva lidé zahynuli a třiadvacet utrpělo zranění. V dalších šesti letech RAF zavraždila ještě pět lidí.

Obětí posledního zdařilého atentátu RAF se v dubnu 1991 stal Detlev Karsten Rohwedder, šéf státní organizace Treuhand, jež měla na starosti často kritizovanou privatizaci východoněmeckých podniků.

     Podle faxu zaslaného tiskové agentuře Reuters se RAF 20. dubna 1998 prohlásila za rozpuštěnou.