Zákaz nošení islámských šátků na univerzitách rozdělil tureckou veřejnost i politiky. Ústavodárná komise je bezradná, sekularisté bijí na poplach. Rozhodnutí čeká na premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana, bývalého islamistu, který má doma ošátkovanou ženu a dceru.
V sekularistickém Turecku nesmějí ženy s vlasy zahalenými islámským šátkem studovat ani pracovat ve vládních institucích či úřadech. Situace se výrazně zpřísnila po roce 1997, kdy armáda vytáhla proti islamistické vládě Necmettina Erbakana. Před branami univerzit od té doby stojí sami vojáci a zahalené dívky z jejich bran vykazují. Nábožensky uvědomělé dívky se tak v mnoha případech studia raději vzdávají nebo odjíždějí do ciziny, než aby šátky odložily.
Přísný šátkový zákon by nyní mohl být alespoň částečně zrušen. Nová připravovaná ústava by měla reformovat současnou konstituci, pocházející ještě z pera generálů, kteří v roce 1980 provedli v zemi puč. Díky navrhovaným změnám by se zahaleným ženám mohly univerzitní brány opět otevřít.
Minulý týden předložila návrh ústavy odborná právnická komise, jmenovaná premiérem Erdoğanem. Podle jeho znění nesmí být nikomu bráněno v univerzitním vzdělání kvůli jeho oblečení a vzhledu.
Sama komise se ale podle tureckých novin na postoji k nošení šátku nedokáže zcela shodnout a rozhodnutí tedy čeká na samotného premiéra.
Pro přísně sekulární Turecko povolení nošení šátků na univerzitách znamenalo historický milník a podle některých umožnilo posílení vlivu islámu v zemi.
Mírnější přístup k islámskému šátku přitom podle serveru německého časopisu Spiegel prosazují nejen náboženští představitelé,ale i mnozí liberálové, podle nichž bránit ženě ve studiu jen kvůli šátku znamená porušování lidských práv.
Can Paker, šéf institutu pro hospodářský a sociální výzkum Tasev se domnívá, že nošení šátku patří k demokratickým svobodám, které Turecko musí na cestě do Evropy povolit. Podle Pakera průzkumy Tasevu ukazují, že zemi žádné islamistické nebezpečí nehrozí a zákaz nošení šátku by turecký sekularismus nijak neohrozil. Islámský stát s právem šaríou by pŕý v Turecku přivítala jen malá, nadále klesající menšina populace.
Zastánce sekularismu ale podobné průzkumy nijak neuklidňují. Poslední vývoj v zemi je podle nich znepokojující. Mnozí totiž ještě nestrávili nedávné zvolení umírněného islamisty Abdullaha Güla prezidentem. Odpůrce islamizace provokuje právě Gülova manželka a dcera, které šátek na veřejnosti neodloží.
Pokud bude povoleno nošení šátku na univerzitách, sekularisté se obávají, že rostoucí tlak islámu ohrozí svobodu a nezávislost studia. Vnímají je jako první hřebíček do rakve Turecké republiky.
Turecký deník Sabah tyto obavy vystihl karikaturou, na níž dělník ve vestě vládní islamistické strany AKP kope hrob turecké ústavě. „Sekularismus odpočívá v pokoji 2007," stojí na náhrobním kameni.
Odpůrci šátku ještě doufají v podporu Evropského soudu pro lidská práva (sic!), který v roce 2005 odmítl žalobu turecké studentky medicíny Leily Sahinové. Stěžovala si, že nemohla se šátkem na univerzitu vstoupit. Podle rozsudku neporušuje ale zákaz jeho nošení evropskou konvenci o lidských právech.
Soudci ve Strasbourgu dokonce vyjádřili pochopení pro legitimní cíl Turecka chránit práva a svobody občanů, kteří nejsou věřící, nebo vyznávají jiné náboženství. Tím, že Turecko vyzdvihuje svůj sekularismus podle nich chrání svůj demokratický systém.
Vládní strana AKP slíbila novou ústavu během volební kampaně. Premiér Erdoğan se ve svém minulém volebním období vyjádřením o zákazu nošení šátku spíše vyhýbal. Nedávné přesvědčivé vítězství by jej ale mohlo motivovat ke snaze provést změny, po nichž jejich voliči volají. Brzdit by jej mohla snad jen obava z reakce armády, která se pasovala do role strážkyně sekularismu. Ústavní změny by měli Turci následně schválit v referendu.
AKP se o uvolnění šátkového zákona pokoušela již v roce 2002, tehdy ale kvůli odporu sekularistických elit a armády neuspěla. Erdoğanova žena i dcera šátky nosí. Zákaz na tureckých univerzitách vyřešil prezident šalamounsky - poslal dcerku na studia do Spojených států.
Na fotografiích: (1) Turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan s manželkou Emine, nedatováno, (2) Turecký prezident Abdullah Gül s manželkou Hayrünnisou v Istanbulu, duben 2006,
Foto: (1) archiv, (2) AP
