Známý italský spisovatel, filosof a akademik Umberto Eco vidí v aféře kolem tajných dokumentů zveřejněných serverem WikiLeaks "potvrzení toho, že každou složku, kterou si vede tajná služba kteréhokoli státu, tvoří výhradně výstřižky z tisku". V komentáři pro francouzský list Libération ale také vysvětluje, proč se ambasády staly centry špionáže.
"Mimořádná" americká odhalení o sexuálních návycích italského premiéra Silvia Berlusconiho jenom opakují to, co se už měsíce dalo číst v kterýchkoli novinách, a pochmurná karikatura libyjského vůdce Muammara Kaddáfího je už dlouho potravou kabaretních umělců, píše Eco.
Pravidlo, že tajné složky musí obsahovat jen už známé zprávy, je pro tajné služby základní, a nejen v tomto století, pokračuje.
„Když zajdete do knihkupectví s esoterickou literaturou, uvidíte, že každé dílo (o svatém grálu, templářích i rosekruciánství) opakuje přesně to, co se psalo v předchozích knihách. A nejen proto, že by autor okultních textů nerad dělal původní výzkum (a nevěděl kde novinky o neexistujícím hledat), ale protože ti, kdo se věnují okultismu, věří jen tomu, co už vědí a co potvrzuje jejich dosavadní znalosti. To je klíč úspěchu Dana Browna (autora mj. Šifry mistra Leonarda - pozn. red.). A totéž platí pro tajné spisy."
Kolem nynějších odhalení je podle Eca takový povyk proto, že odhalují hlavně to, co už každý vzdělaný člověk věděl: nejméně od konce druhé světové války, kdy si státníci mohou jednoduše zatelefonovat nebo sednout do letadla a společně se navečeřet, ambasády ztratily diplomatickou funkci a stala se z nich špionážní střediska.
A za druhé - to, že nějaký hacker může zachytit tajnosti nejmocnější země světa, zasazuje nezanedbatelný úder prestiži amerického ministerstva zahraničí.
Agenti v koňských dostavnících
"Skandál tak vrhá do krize ani ne tak oběti, jako ´katy´." Hlavní podstata tkví podle autora Jména růže v tom, že zatímco dosud platilo, že moc může plně kontrolovat občana, teď už není schopna se ubránit hackerovi, "vztah kontroly přestává být jednosměrný a stává se kruhovým".
"Dříve to byl tisk, kdo se znažil pochopit, co se osnuje v tajnosti ambasád. Dnes ambasády požadují důvěrné informace po novinářích."
Pokud jde o důsledky pro důvěrné kontakty mezi státy, "moje předpověď vypadá jako science fiction, a tudíž románově, ale jsem nucen si představit vládní agenty, jak se diskrétně pohybují v dostavnících s nekontrolovatelnými trasami a svá poselství mají naučená zpaměti,". Tuto vizi přitom zařazuje do rámce své teze, že technologie teď postupuje jako krab, tedy pozpátku.
