Se smlouvou z Lisabonu nezůstává v mocenské struktuře EU kámen na kameni. Jak budou kooperovat staré a nové síly v čele EU, není úplně jasné. Stane se z premiéra předsednické země podržtaška? Evropská unie má od 1. ledna zkrátka až moc šéfů.
Prvním lednem začal pro EU nový věk - po letech sporů o reformy a "dramatu" ratifikace Lisabonu. Letošek však pro Brusel začíná trochu jako kocovina. Je totiž dost pravděpodobné, že co se původně myslelo jako zjednodušení, nejen pro EU odcizené občany, a mělo vnést větší jasno, se zpočátku v praxi ukáže jako těžko srozumitelná džungle kompetencí jednotlivých unijních institucí a funkcí, jež se překrývají.
Nejen pro unijního "Jana Nováka" se tak rozhodovací procesy v EU mohou stát ještě složitějšími a neprůhlednějšími než dosud.
Otázky začínají už u nové, nejvyšší funkce, takzvaného prezidenta EU, jímž se stal na dva a půl roku Herman van Rompuy: nyní povede vrcholné unijní schůzky. Dosud tato role náležela nejvyššímu představiteli země s rotujícím půlročním předsednictvím.
Tím je teď španělský premiér José Luis Rodríguez Zapatero. Jak se ale bude Madrid ve stínu "pana Evropy" profilovat? Zapatero se může utěšovat alespoň tím, že bude hostitelem summitů Evropy s třetími zeměmi. Má štěstí v neštěstí, protože tento půlrok dorazí Obama, a tak má předseda vlády z Madridu zaručené alespoň snímky po boku šéfa Bílého domu.
Španělský ministr zahraničí Miguel Angel Moratinos už avizoval, že Španělé se o šéfovskou roli s Rompuyem přetahovat nebudou a že ho skromně a diskrétně podpoří. Van Rompuy o tom dokonce sepsal se Zapaterem článek, který se objevil v řadě evropských médií, ale jejž komentátoři zhodnotili spíše jako komický.
Španělsko je první zemí, na kterou zbyla pouze ohlodaná kost předsednictví. Je otázka, k čemu takové předsednictví vlastně je. Pokud se Lisabon vezme doslova, jsou premiéři šéfujících zemí odsouváni na druhou kolej, zatímco jejich ministři usedají na ministerských radách v čele. To je nepřirozené a sotva který premiér-vůdce se s tím spokojí. Existují proto obavy, že šéfové vlád nespokojení s vlastní rolí začnou z rad vytlačovat své ministry.
Určité nejasnosti kolem rozdělení kompetencí panují i ve vztazích mezi Rompuyem, šéfem Evropské komise (EK) Manuelem Barrosem, takzvanou ministryní zahraničí EU baronkou Catherine Ashtonovou (současně vicepředsedkyně EK) a v dalších sférách bruselské byrokracie. Unie má teď zkrátka až moc šéfů.
Jednotlivé role špičkových unijních hráčů a jejich hrací pole se budou teprve postupně vymezovat.
Jasné je zatím jedno. Pokud budou chtít z Bílého domu zatelefonovat „šéfovi Evropy", měl by to být od 1. ledna 2010 spíše nevýrazný belgický expremiér, filozof a poeta Rompuy. A jemu přikuluje španělský premiér, který se nemůže zbavit pověsti „Sosomana", což je hanlivá narážka na Supermana: soso znamená ve španělštině nudný, mdlý.
A ještě k někomu je Zapatero občas přirovnáván, a sice k Mr. Beanovi. Řada snímků španělského politika, na nichž dělá různé grimasy, se nápadně podobá šklebům britského komika. I proto se zřejmě Rowan Atkinson alias Mr. Bean objevil na obrazovce počítače v době, kdy neznámý hacker „unesl" nakrátko homepage španělského předsednictví (eu2010.es).
Namísto Zapaterovy zdravice se krátce na svět smál Mr. Bean se stručným „Hi, there!" Každopádně tak španělskému webu udělal velkou reklamu.
Foto: eu2010.es a Profimedia
