Nikdy jsem neměla summity Evropské rady příliš v oblibě. Konají se čtyřikrát do roka a obvykle slibují především mnohahodinové čekání, než evropští státníci snědí lahůdky vybrané předsednickou zemí, vypíjí kávu a zavelí konec. Plynoucí hodiny jen místy přeruší nenadálé vzrušení, protože někdo vynesl tu či onu spekulaci.
Kdokoli jen zdánlivě dá najevo, že ví, co se děje za zavřenými dveřmi, rázem se stane zdrojem informací pro všechny nedočkavé. Z čirého zoufalství novináři mnohdy dělají rozhovory sami mezi sebou.
ČTĚTE TAKÉ: Lídři EU se shodli na Barrosovi. Nominaci ale nemá
Když se proslechne, že politici už pijí kávu, bývá to dobré znamení, že se alespoň první summitový den chýlí ke konci.
ČTĚTE TAKÉ: Začal summit EU. První den patřil kromě Irska i mléku
Summit EU: lisabonské extravuřty pro Iry
Pak ale obvykle následuje složité hledání alespoň jedné vodící linky, kterou by bylo možné převést do normální řeči a vyrobit z ní stravitelné zpravodajství. Právě probíhající summit, poslední pod vedením českého předsednictví, je neobvykle zřetelný.
Rozhoduje se o znovuzvolení José Manuela Barrosa předsedou Evropské komise. To je jednoduché sdělení, protože jde o jméno a funkci, byť mnohým ne příliš srozumitelnou.
Hra o jméno je ale vždy přímočařejší, než komplikované názvy a pravomoci nových orgánů, které mají nově regulovat finanční trhy. I o nich se na tomto summitu rozhoduje.
Jistou atraktivitu skýtají i irské garance. Ty se staly zaklínadlem pro to, aby se konečně všichni zbavili debat o Lisabonské smlouvě. Lidé v Bruselu věří, že pokud se Irům bude garantovat nedotknutelnost jejich daní, neutrality a zákazu potratů, pak na podzim v opakovaném referendu smlouvu schválí.
Jak zakotvit garance pro Iry?
To je ještě poměrně srozumitelné a vlastně už dohodnuté, aniž by summit začal. Podstatně složitější a o to pro vnější pozorovatele nudnější je pak debata o tom, jak vlastně tyto garance zakotvit.
ČTĚTE TAKÉ: Krize v euročtvrti! Jaká krize?
A tak z jedné strany slyšíte, že to bude "jen" závazné rozhodnutí šéfů států Evropské unie, protože jinak by hrozilo znovuotevření „Lisabonu". Nebo ze to bude jakási mezivládní smlouva a ne protokol. Kdyby to totiž byl protokol, pak by se ústupky Irsku musely ratifikovat v parlamentech 27 členských zemí.
Ale pozor. On z nich přeci jen protokol asi bude. Ne hned, ale až se bude schvalovat vstup Chorvatska nebo Islandu do Evropské unie a to už bude Lisabon platit.
Doufám, že jsem tento rébus vysvětlila srozumitelně...Nedivila bych se reakci, že to většinu lidí nezajímá. Ostatně jde o irské garance, které se nás vůbec netýkají.
Hry se slovy
Nabízí se také argument, že je to celé trapné, protože jde jen o politickou úlitbu. "To je ta největší manipulace. Můžeme se přetrhnout garantovat Irům něco, co Lisabonská smlouva stejně neobsahuje," poznamenal jeden z bruselských diplomatů.
Pro někoho je to příklad fascinující hry se slovy, pozoruhodné diplomatické kličky, které vyžadují bystrou a vzdělanou mysl. Pro většinu lidí mimo budovu Evropské rady tyto věci ale zůstávají mimo zorné pole. I mě někdy toto nadšení strhne, ale vyprchá, když dojde na to zmíněné vysvětlování složitě dojednaných konstrukcí.
Má bruselská kolegyně Honor Mahony vypočítala několik málo pozitiv na tom, že člověk ztratí na summitech řadu hodin života. Dostanete dárky od předsednictví a jídlo a pití je zadarmo.
Foto: profimedia.cz, Reuters, ČTK/AP
