Záhada boeingu
V budoucnu by nemělo být možné, aby se letadlo "ztratilo"
18.03.2014 06:05
Pokud se celosvětově prosadí plány Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), a nejen její, nemělo by budoucnu docházet k tomu, že letadlo prostě zmizí, beze stopy se ztratí, jako je tomu nyní v případě malajského Boeingu 777, který se záhadně "vypařil" při letu z Kuala Lumpuru do Pekingu. EASA chce napříště dávat zelenou k provozu jen těm velkým letadlům, jež disponují lepší černou skříňkou a podvodními vysílači.
Podle EASA by měly v budoucnu v Evropě létat jen velké stroje, jež budou vybaveny zařízeními na jejich lepší lokalizaci v případě havárie.
Konkrétně se od roku 2019 plánuje zavedení silnějších podvodních vysílačů, jakož i uchovávání letových dat a zvuků v kokpitu v délce až patnácti hodin.
Nový seznam opatření EASA má zlepšit bezpečnost letového provozu a umožnit co nejrychlejší záchranná opatření v případě havárie. Místo zřícení má být lokalizováno ihned a přesně, a to i při pádu na vodu.
Seznam připravovaných opatření se podle novinářů, kteří do nich mohli nahlédnout, čte jako reakce na nynější mystérium malajsijského boeingu s 239 lidmi na palubě. Po zmizení z radaru bylo letadlo ve vzduchu nejspíše ještě sedm dalších hodin, odklonilo se zcela od plánované trasy a mohlo se zřítit někde v Indickém oceánu.
Nová pravidla EASA jsou však reakcí na katastrofu letadla Air France roku 2009 nad Atlantikem, které směřovalo z Rio de Janeira do Paříže. Trvalo dva roky, než se stroj v oceánu v hloubce asi čtyři tisíce metrů podařilo najít a s ním i černé skříňky: Cockpit voice recorder (CVR) nahrávající rozhovory v pilotní kabině a Flight data recorder (FDR) zaznamenávající letové údaje (výšku, rychlost, tlak vzduchu v letadle, stav paliva a mnoho dalšího).
Francouzský úřad pro vyšetřování leteckých nehod BEA (Bureau d'Enquêtes et d'Analyses) se už roku 2010 snažil vyvodit důsledky z bezpečnostních nedostatků při letech přes oceán a prosazoval, aby se na palubu letadel umisťovala ještě další takzvaná černá skříňka s pracovním názvem Online-Blackbox. Ta by živě vysílala data o letu pozemním stanicím.
Kvůli technickým problémům se však od toho upustilo. EASA nyní tento nápad oživuje.
Zavádění nových bezpečnostních technik je ale spojeno také s ekonomickými zájmy. Podle názoru expertů by byla nejsmysluplnější celosvětová sledovací síť z vesmíru. Satelity by mohly sledovat také letadla nad moři a oceány, kde nelze využít pozemní radary.
Nová letadla jsou tak vybavována vysílačem ADS-B, což je víceúčelový systém Automatického závislého přehledového vysílání (viz grafika). Každý letoun vybavený systémem ADS-B průběžně zjišťuje svoji polohu, kterou pak v pravidelných intervalech vysílá okolním stanicím.
Z těchto dat lze vybudovat systém řízení a sledování ve vzdušném prostoru. Nicméně, zatím je s ním spojena i diskuse o skutečné bezpečnosti, kterou nabízí.
Spojené státy a Evropa už nějakou dobu soupeří o výstavbu systému sledování letadel z kosmu. Při tom jde též o otázky, jakou použít techniku a jaké do něj zapojit satelity.
K pracovní skupině zabývající se budoucím systémem přenášení dat z letadel v reálném čase patří třeba Airbus Defence and Space. Klíčovou roli v otázce letecké elektroniky hraje v EU též francouzský koncern Thales.
Jako budoucí prodejce takzvaných Flight-Management-Systems se ve Spojených státech snaží získat hlavní pozici společnost Aireon, dcera na burze kotovaného satelitního komunikačního systému Iridium.
Roku 2015 by měly do vesmíru odstartovat první systémy pro příjem vysílačů letadel a celá síť by měla být připravena zahájit provoz o dva roky později. Jen z vyhodnocování dat ze signálů si Aioreon slibuje roční příjmy v desítkách milionů dolarů.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.