V předvolebním Španělsku se vaří krev

Deset milionů Španělů v pondělí večer přihlíželo, jak se socialistický premiér Zapatero a lídr lidovecké opozice Rajoy dohadují, kdo z nich více obelhal voliče.

„Lhal jste. Udělal jste ze Španělů blázny," obořil se Rajoy na Zapatera. Premiér si podle něj zahrával se zákonem, když jeho kabinet udržoval kontakt s baskickou separatistickou organizací ETA i poté, co v roce 2006 porušila příměří a při bombovém útoku zabila dva lidi. Za premiérův neúspěch označil krach mírových rozhovorů se separatisty a kritizoval jeho přílišnou mírnost.

Kdo je větší lhář

Zapatero šéfa opozice naopak obvinil, že to byla jeho strana, kdo lhal. Narážel tak na atentát z března 2004 v Madridu. Tehdy vládnoucí lidovci svalili vlakové útoky na ETA, i když indície ukazovaly, že za nimi stáli islamisté.

V duelu došlo i na imigrační politiku, z níž se lidová strana snaží udělat volební téma. Rajoy požadoval větší omezení nošení islámského šátku a přísnější vízovou politiku, která by muslimům ztížila vstup do katolického Španělska.

Premiér jej ale kritizoval coby šiřitele poplašných zpráv. Dodal, že opozice jen nemorálně využívá terorismus pro politické účely, ale v parlamentu ani na ulicích proti němu nic neudělala.

Šlo o první televizní střet stranických špiček po 15 letech a k obrazovkám přilákal celou čtvrtinu Španělů. Více než vzájemné útoky je ale zajímal stav ekonomiky. Její výkon totiž klesá, nezaměstnanost naopak roste a trh s nemovitostmi se otřásá.

Ach ta ekonomika

Zapatero obhajoval práci svého kabinetu, Rajoy mu naopak předhazoval, že se nyní Španělům vede hůře než před čtyřmi roky. Oba lídři se oháněli statistikami na vše od ceny vajec až po financování univerzitních stipendií a často si skákali do řeči.

Přestože během devadesátiminutové debaty nezískal nikdo výrazně navrch, větší část Španělů přisoudila v průzkumech vítězství současnému premiérovi Zapaterovi.

Za necelý týden se politici utkají znovu. Výsledek může být při hlasování 9. března klíčový. Socialisté (PSOE) před lidovci (PP) vedou jen o pět bodů, a rozhodující roli proto budou mít zatím nerozhodnutí voliči. Průzkumy ukazují, že mezi ně patří každý třetí Španěl.

Socialisté musejí doufat, že se nebude opakovat scénář z roku 1996, kdy volby právě kvůli špatnému stavu ekonomiky prohráli a na osm let odešli do opozice. K moci se dostali až v březnu 2004. Výrazně jim pomohl šok voličů z teroristických útoků v Madridu a rozčarování z tehdejšího lidoveckého premiéra Aznara, který otálel s přiznáním, že za nimi stála al-Kajda. Byl to totiž on, kdo rozhodl o účasti Španělska na americkém tažení do Iráku.

Od roku 1977 nezažilo Španělsko koaliční vládu. Všechny kabinety byly jednobarevné, byť některé z nich menšinové.

Foto: AP