Příživníci a ti druzí
Ve sporech o sociální benefity Brusel dovysvětluje pravidla

Kritéria, jako jsou důvody pobytu v konkrétní zemi či rodinné poměry, mají členské země EU posuzovat při určování takzvaného obvyklého bydliště občana z jiné unijní země. Zpřesněné pokyny, jak jej určit, dnes vydala Evropská komise. Stanovení obvyklého bydliště je nezbytné k určení členského státu EU, který odpovídá za případné poskytování sociálních dávek občanům unie stěhujícím se do jiných zemí.

Komise dnes pravidla nijak nezměnila, pouze nabídla jejich vysvětlení v souvislosti se sílící debatou o možném zneužívání sociálních dávek unijních zemí občany z jiných států EU.

Především v Británii v posledních měsících sílí diskuse o potřebě změnit jeden ze základních pilířů unie, kterým je volný pohyb osob.

Obavy britských médií a tamních euroskeptických politiků z přílivu Rumunů a Bulharů poté, co 1. ledna pro ně skončila omezení na britském pracovním trhu, se ale dosud nenaplnila.

Britskou skepsi Brusel nesdílí. Také eurokomisař pro zaměstnanost a sociální věci László Andor dnes zopakoval, že občané z dalších zemí unie jsou pro ty země EU, kam se přestěhovali za prací, podle statistik hospodářským přínosem. Při panujících velkých rozdílech v míře nezaměstnanosti chce komise vyšší mobilitu pracovních sil naopak dál podporovat.

Podle unijního práva je možné mít v EU jen jedno obvyklé bydliště, a povinnost vyplácet dávky sociálního zabezpečení založené na bydlišti má tedy jen jeden členský stát.

Zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné mají nárok na sociální zabezpečení v zemi, kde pracují, a osoby nevykonávající výdělečnou činnost, tedy třeba důchodci či studenti v zemi, kde mají toto obvyklé bydliště.

Při jeho určování mají úřady podle EU přihlížet ke kritériím, jako je rodinná situace, doba pobytu v dotčené zemi, situace v zaměstnání, další zdroje příjmů, fakt, nakolik lze bydlení dotyčné osoby označit za trvalé, místo placení daní, či důvody přestěhování.

Mezi příklady je uvedena situace britského důchodce v Portugalsku, pro nějž se podle evropských pravidel tento jihoevropský stát stává obvyklým bydlištěm ve chvíli, kdy se tam přestěhuje a tráví v zemi většinu času. Je tomu tak i přesto, že stále vlastní dům v Británii a udržuje s touto zemí kulturní a ekonomické vazby.