Věky zamrzlé severozápadní cestě zatím zácpy nehrozí

Zatímco ekologičtí aktivisté hovoří o nenapravitelném tání polárního ledu, ekonomové již propočítávají úspory, které by přineslo otevření doposud zamrzlé severozápadní cesty z Evropy na dálný východ. Velké lodě by si totiž zkrátily trasu o tisíce kilometrů.

Lákavou představu zkrácení vzdálenosti mezi Evropou a dálným východem však hned začaly brzdit nadšení obchodníků, kteří si mnuli ruce s vidinou vyšších zisků.

Podle loďařů je legendární severozápadní cesta zatím příliš nebezpečná a hlavně úplně nepraktická. Nic na tom prý nemění ani fakt, že se například cesta do Číny po moři zkrátí z 12 600 (23 335) na 7 900 námořních mil (14 630 km).

Podle expertů se polární čepice během několika desetiletí zmenší natolik, že proslulá „zkratka" bude použitelná pro lodní dopravu alespoň zčásti. Na druhou stranu se podle nich ani po roztátí ledu nebudou arktickou vodou pohybovat velké počty lodí.

Nepředvídatelné pohyby arktického ledu, praktický žádná infrastruktura a zázemí, relativně mělké vody, zvýšené částky za pojištění a neochota firem tyto rizika přijmout, to vše hovoří proti severozápadní cestě.

„Nikdo z oboru nemluví doopravdy o severozápadní cestě jako o alternativě k panamskému průplavu i kdyby byla prostupná," řekl podle agentury Reuters Simon Bennett, tajemník londýnské Mezinárodní komory lodní dopravy. „Jsou tam složité navigační problémy, příliš jestli a ale a představa, že posíláte obchodní lodě s hlubokým ponorem nezmapovanými vodami plnými ledu opravdu znamená, že opravdu neexistuje soupeř pro kanál," dodává Bennett.

I kdyby se led v létě zcela rozpustil, sezóna od června do září je příliš krátká. Dlouhé a temné zimy znamenají návrat ledu. Navíc nikdo nezaručí, že se led nikdy zpět nevrátí i v létě. Pro obchodníky hledající spolehlivou cestu je to prostě příliš velké riziko.

Podle Toma Patersona, viceprezidenta zdaleka největšího lodního dopravce v arktických vodách Kanady Canarctic shipping, se zatím majitelé lodí po zkratkách poohlížet nemusí. Vysoká poptávka po lodním prostoru jim zaručí, že s prázdnou nepojedou.

„Lodě nejsou jako autobusy. Nejezdí podle jízdního řádu ve 3:20 odpoledne. Musí být obsazené," řekl podle Reuters Paterson. „Největší obava je, že se tam dostanete a nemůžete projet, protože vám něco blokuje cestu. A potom riskujete zákazníkův náklad a musíte ho přesměrovat zpátky přes Panamu, kde to riziko není."

Severozápadní cesta je fakticky pět různých tras, po kterých můžou lodě plout. Všechny si však pro případné návštěvníky schovávají desítky skalisek, ostrůvků a úzkých průjezdů. A to je pro obří kontejnerové lodi, které potřebují spoustu prostoru pro manévrování, příliš nebezpečné.

Podle kanadské pobřežní stráže byla tato cesta za posledních sto let využit jen ve 150 případech. Většinou v relativním bezpečí pobřežních vod. Pokud by se stalo, že některá loď ztroskotá, záchranné operace by prý byly velice nákladné a nebezpečné i samotným záchranářům.

Většina expertů se shoduje v tom, že v Arktidě provoz zhoustne. Avšak žádná zácpa to nebude. Hlavním lákadlem odlehlých regionů jsou však ložiska minerálů na které si dělají zálusk vlády států arktického pásu. A tyto vlády jsou ochotny vynaložit nemalé prostředky, aby si nalezené bohatství označily a přivlastnily.

Na fotografii: Opuštěné plavidlo kanadské pobřežní stráže, 9. duben 2006

FOTO: Reuters